...zima je tady!

Čtvrtek v 13:14 |  Na vědomost se dává...

Jakmile se objeví první sníh, začíná pro mě zima, i kdyby to bylo uprostřed října. Letos mě zastihl v listopadu, když jsem válela těsto na svatomartinské rohlíčky. Na zem se snáší obrovské sněhové vločky, rtuť v teploměru už moc vysoko nešplhá. To pro mě znamená jediné: navlíknout se do svetru, co mi upletla babička, a oslavit, že zima je tady! Jak? Třeba šálkem horké čokolády.

Naliju do plecháčku čtvrt litru smetany, přidám vrchovatou lžíci kakaa, lžičku třtinového cukru, půl lžičky pudinkového prášku a špetku soli. Minutu vařím, pak odstavím z plotny a nechám v té lahodné nedietní lázni rozpustit šedesát gramů dobré hořké čokolády. Jak tak popíjím, přijde mi na mysl, že bych si mohla pustit nějakou hudbu. Co jiného by to však mohlo být na oslavu zimy než Zima od Antonia Vivaldiho?
 

Velké vlakové putování

23. listopadu 2016 v 10:13 |  TV pořady a filmy

Vyhlédla jsem si jednou v televizním programu čtyřdílný dokument o Itálii. Ale znáte to. Zapnete televizi v doporučenou dobu a ten pořad ještě neběží. A právě na základě tohoto principu jsem objevila něco pozoruhodného - chlapa v zelených kalhotách a růžovém saku! Nejprve jsem myslela, že je to nějaká bláznivá reality show, ale potom chlápek nastoupil do vlaku a s vážným výrazem ve tváři hovořil o historii nějakého města.

Ten televizní cestopis na pokračování se jmenuje Great Continental Railway Journeys / Velké vlakové putování a ten pán je Michael Portillo, britský novinář a politik se španělskými kořeny. V ruce drží knižního průvodce z roku 1913 (Continental Railway Guide / Průvodce po kontinentální železnici), jehož původcem je kartograf a tiskař George Bradshaw. Kniha obsahuje veškeré informace, které by mohl potřebovat turista "edwardovské doby" cestující po starém kontinentu. Jsou tam popisy států, měst, památek, hotelů, i jízdní řády vlaků.

Michael, vymóděný do pestrobarevného papouškovského oblečení, se vydává po stopách cestováníchtivých předků. Setkává se s lidmi, kteří mu vyprávějí o historii daného místa "v předvečer vypuknutí první světové války" (tedy v roce vydání jeho průvodce), ochutnává místní jídla a zkouší si různé činnosti. V Itálii pekl pizzu, ve Španělsku stál v základně lidské pyramidy, v Bulharsku pomáhal vyrábět růžový olej. Tu svoji bichli s sebou vláčí úplně všude, dokonce i když jede na oslíkovi olivovým hájem nebo běží na stadionu v Olympii, což je děsně legrační.

Marcel Zmožek

18. listopadu 2016 v 10:11 |  ČESKÉ ZEMĚ a SLOVENSKO

Existuje u nás lidový umělec, říkejme mu Fousatej Toníček, kterého jsem před lety slyšela zpívat, že Láska je největší dar. Ta slova se mi hned zalíbila a říkala jsem si, kde jen ten Toníček tak hezkou písničku našel?

Znala jsem jméno Jiří Zmožek a věděla jsem, že skládá krásné melodie a píše krásné texty. Ovšem teprve nedávno (já vím, mám mezery ve vzdělání) jsem se dozvěděla, že je taky nějaký Marcel Zmožek, který je bohatě obdarovaný tvořivostí stejně jako jeho otec, a že právě on složil písničku o lásce, která je největší dar.