Únor 2010

Kastelruther Spatzen

24. února 2010 v 19:02 JIŽNÍ TYROLSKO

Konečně jsou tady! Sedm vrabců z Kastelruth, kteří patří mezi nejznámější a nejúspěšnější Volksmusikgruppen dnešní doby. V roce 2009 obdrželi již dvanáctou cenu Echo ve své kariéře. Korunu lidové hudby mají už desátou. Asi je jen tak někdo nedohoní. Doma jim říkáme Kravatky.


Skupina vznikla v sedmdesátých letech. Členem byl tehdy i jistý Oswald Sattler (jestli ho neznáte, tak tady ho poznáte :-) Je zajímavé, že ten sympatický pán, co jim dělá hlavního zpěváka, se přidal do prapůvodní formace až jako poslední. Nové CD vydávali skoro každý rok a 1990 vyhráli GP s titulem Tränen passen nicht zu dir. Od té doby nashromáždili přes 100 zlatých desek.


Norbert Rier (*1960, zpěv) se před vstupem do skupiny narozdíl od svých kolegů hudbou nezabýval. Povoláním je totiž zemědělec a na svém statku chová koníky. Jeho neteří a synovcem jsou italští lyžaři Denise Karbon a Peter Fill.
Kurt Dasser (*1958, kytara a zpěv, 20 let pracoval jako učitel biologie a matematiky)
Valentin Silbernagel (*1956, saxofon a klarinet, jinak též zemědělec)
Walter Mauroner (*1956, trubka, mj. provozuje Spatzenladen, což je obchod, kde si můžete koupit věci s obrázkem Vrabců z Kastelruth, původním povoláním Karosseriespengler - karosářský klempíř)
Albin Gross (*1955, klávesy a harmonika, napsal pro vrabce mnoho a mnoho písniček, má velkoobchod s nápoji)
Karl Heufler (*1959, kytara, automechanik)
Rüdiger Hemmelmann (*1966, bicí, při bližším zkoumání musíte -stejně jako já- dojít k názoru, že vypadá skoro jako Richard Hašek, vnuk spisovatele Jaroslava Haška, nebo ne?)

Od roku 1984 se pravidelně pořádá tzv. Kastelruther Spatzenfest. Slyšeli byste tam mj. i ty největší hity: Feuer im ewigen Eis, Schatten über'm Rosenhof, Herzschlag für Herzschlag, Das Mädchen ohne Namen, Gloria alla montagna a samozřejmě největší vrabčí hit všech dob Eine weisse Rose.


Kdybyste někdy zapadli do Kastelruth, můžete za pouhá dvě eura navštívit Kastelruther Spatzen Museum, které se nachází v suterénu Walterova obchodu v Dolomitenstrasse 21. Je tam 7 místností s různými tématy, vybavených nábytkem připomínajícím život v 18. století. Kromě jiného je tu k vidění i diamantová trofej, kterou obdrželi v roce 2008 za 15 milionů prodaných nosičů.

A teď vám povím takovou veselou historku: stála jsem o půl sedmé ráno s mrzutým výrazem na zastávce. Řešila jsem nějaký zásadní existenční problém :), a pak jsem udělala takové to teatrální gesto, kdy obrátíte oči k nebi a řeknete Dej mi znamení!

Dějová odbočka: Jeden starší řidič, takový dědula legrační, si poránu vyměňuje noviny s řidičem autobusu, se kterým jezdím do školy. Tak přistál i dnes z druhé strany nástupiště, otevřel dvéře a běžel za kámošem pro denní tisk. Okamžitě mě zaujala hudba proudící z jeho vozu. Na nádraží se ale zrovna hlučně přiřítil vlak a já si myslela, že slyším španělštinu. Zatímco se děda vykecával s kolegou od konkurenčního dopravce a vlak se ztišil, rozpoznala jsem němčinu. Snažila jsem se přijít na to, kdo to zpívá; hlas mi připadal povědomý.

Řidič se vrátil na své místo. Tak to je v pytli, teď mi ujede a já pořád ještě nevím, kdo to zpívá. Řidič tam ale z nějakého důvodu stál dál s otevřenými dveřmi. Rádio začlo přehrávat další písničku a když se ozvalo Gloria alla montagna, bělovlasý děd zavřel a dal se na odjezd. A já už věděla, že to byli Kastelruther Spatzen. Bylo to znamení, za kterého budu vysmátá ještě hodně dlouho.


Tady si můžete poslechnout Eine weisse Rose v disko-úpravě, někdo si prostě nemohl pomoct a chtěl se na vrabčím úspěchu přiživit. :-) Ale taky se to dá poslouchat, nemám nic proti.

Odkazy na další Spatzenhits:




...parodie na Volksmusik

21. února 2010 v 13:40 Na vědomost se dává...

aneb Co se děje na druhé straně barikády

Často se setkávám s lidmi, kteří když jen zdálky a ještě k tomu jedním uchem zaslechnou "lidová hudba" nebo "dechovka", začnou mávat rukama, hlasitě protestovat a někteří dokonce změní vzteky barvu. Na YouTube se to potom projevuje hloupými a agresivními komentáři. (Myslím, že by se takové chování mohlo vědecky zkoumat, tedy jestli už se tak neděje :-) Jsem zastáncem toho, ať si každý poslouchá, co chce, a když se mi nějaký styl nelíbí, nemám potřebu o tom rozsáhle debatovat. Nazdar!

Našla jsem nějaká videa, která parodují lidovou hudbu a protože nejsem zbytečně zimperlich, dost jsem se nasmála. Přece kvůli tomu nebudu brečet, ne?

Zde například "umělec" mečí: Hörst du die Stimmééé der Wääälder? Slyšíš hlas lesa? Do toho vrčí motorová pila, potom... (to uvidíte, až si to pustíte) a nakonec ten dřevorubec řekne: Der hat mich schon lange aufgeregt! Ten už mě rozčiloval dost dlouho!


Tohle je ještě lepší (klikněte na odkaz): napodobenina Floriana Silbereisena zpívá urážlivou písničku o divácích pořadu Feste der Volksmusik. Asi se ani nehodí, abych ji překládala :-)

Hallo ihr Trottel am Fernsehschirm, ihr habt doch alle gar kein Gehirn.
Ihr seid wirklich dumm wie Brot, und deshalb schaut ihr mich Idiot!

Návštěvní list

17. února 2010 v 20:37

..

Prosím všechny milé návštěvníky (i ty z Vesmíru:), aby se zapsali.
Vzkazy typu "Byli jsme tady a moc se nám tu líbilo, Štaflík a Špagetka."
nebo "Mám rád Volksmusik." vždycky potěší.

Paldauer

17. února 2010 v 19:50 RAKOUSKO

Skupina si vytvořila jméno podle vesnice, odkud pochází většina jejích členů, což není nic neobvyklého. Ves se jmenuje Paldau a nachází se v rakouské spolkové zemi Štýrsko, nedaleko hranic se Slovinskem. Dočetla jsem se, že vybrat z jejich repertoáru jednu písničku a označit ji za nejlepší by nebylo možné, neboť všechny jsou vynikající. Někomu by toto sdělení mohlo připadat úsměvné, ale mně se taky všechny líbí; takže až pojedu do Grazu, na Dachstein nebo někam do štýrských lázní, jediné, co si budu přehrávat na své obstarožní empétrojce, budou Die Paldauer. Semino Rossi s nimi před pár lety nazpíval kousek nazvaný Meine Sonne bist Du, což se taky nesmírně dobře poslouchá.


1968 - bratři (nejspíš nevlastní) Franz Griesbacher a Erwin Pfundner založili skupinu společně s kámošema ze školy a s klukama ze sousedství (bylo jich 5). Vystupovali na různých akcích ve vsi a v okolí.

1972 - od 13. ledna je skupina oficiélně registrována na finančáku pod názvem Die Paldauer

1974 - Díky tomu, že tehdejší rakouský mimistr obrany Lüttgendorf vlastnil ve vsi Paldau barák a nejspíš si oblíbil jejich hudbu, mohli kluci strávit vojnu v nedalekém Feldbachu. Ministr jim taky zařídil ubytování na jedné cimře, aby ve svém volném čase mohli co možná nejvíc zkoušet.

Po roce 75, kdy se kluci vyučili, dovolili jim rodiče, aby si vydělávali na chleba jako profesionální hudebníci. Do roku 83 vystupovali ve všelijakých tanečních lokálech, první CD nahráli v jakémsi sklepním studiu a první televizní výstup se udál v roce 84. Všeobecně známými se stali o dvě léta později a od té doby jsou na tom čím dál líp.


Osazenstvo skupiny se značně pozměnilo, stejní zůstávají jen bratři Franz (buší do bubnů) a Erwin (hraje na saxofon); dále jsou tu v současné době zpěváci - krasavec Renato a divoký Didi; kytarista Tony s dost zvláštní vizáží a nejnovější kousek z roku 2004, roztomilý trumpetista Harry. Pro své fanoušky pořádají, jako mnoho ostatních, velká Open-Air a plavby po móři. Jeli byste s nim?


Nyní následuje několik trháků od skupiny Paldauer, které rozhodně musíte znát, pokud nechcete být na poli rakouského šlágru úplnými negramoty. :-) Düsseldorfer Girl - Eine rote Rose - Tanz mit mir Corinna - Amore romantica
- Hitmix: Paldauer Klostertaler (Dein Hit ist mein Hit :-)



La Oreja de van Gogh

17. února 2010 v 19:45 Ostatní EVROPA


Myslím, že mám nové oblíbence, ale nevím, jestli za to může můj zájem o malířství nebo ten pěkný název - v překladu totiž znamená Van Goghovo Ucho.

Jedná se o španělskou skupinu, jejíž jméno odkazuje na francouzského postimpresionistu, jistého Vincenta, který si v záchvatu šílenství uřízl kus ucha. Charakteristickými jsou pro ně poetické songy, ve kterých pějí o lásce, přátelství, mezilidských vztazích a o životě vůbec. Asi jako všichni ostatní. :-) Žánrem patří někam mezi pop a rock.

Skupina pochází ze San Sebastianu (Baskicko, domov organizace ETA; pozor nezaměňovat s ETA Hlinsko - tam se vyrábí vysavače.


Tyhle van Goghovy ušáky má rád i Rafael Nadal
(sice nevím, kdo to je, ale naprosto s ním souhlasím :-)
Posuďte sami, o jakých krásných věcech zpívají.
Také jste tak dojati jako já?

* * * Cuídate * * * Pop * * * Mariposa * * *

Me gustaría inventar un país contigo...
Porqué no me das la mano y nos cogemos este barco
celebrando con un beso que hoy es hoy.
Si tú también lo sientes, si a ti también te apetece,
no lo pienses, vámonos, ya somos dos.

* * *
...y en el momento que vi tu mirada buscando mi cara,
la madrugada del 20 de enero saliendo del tren,
me pregunté que sería sin ti el resto de mi vida,
y desde entonces te quiero, te adoro y te vuelvo a querer...

* * *
Oh soledad, dime si algún día habrá
entre tú y el amor buena amistad.
Vuelve conmigo a dibujar las olas del mar,
dame tu mano una vez más.

* * *
Si pudiera volver a nacer, te vería cada día amanecer
sonriendo como cada vez,como aquella vez.
Te voy a escribir la canción más bonita del mundo...

* * *

Tony Christie

17. února 2010 v 19:39 Ostatní EVROPA

* 25. dubna 1943, Conisbrough, Anglie
vlastním jménem Anthony Fitzgerald

Své první výstupy na jevišti měl za sebou už v 17, když s kámošem ze školy vystupovali jako duo The Grand Brother. Potom, co nějaký čas vystupoval a přes den pracoval v jedné firmě, dostal nabídku od úspěšné skupiny The Counterbeats. Brzy na to se grupa přejmenovala na Tony Christie and The Counterbeats. Pak přešel ke skupině The Trackers, která byla obzvlášť oblíbená na severu Anglie. ... začal hrát na kytaru a psát si písničky ... svou kariéru v pravém slova smyslu odstartoval roku 1969 smlouvou s americkou společností MCA Records.

První opravdový úspěch se dostavil s písní Las Pegas a kromě toho se účastnil jugoslávského songfestivalu ve Splitu, kde také zabodoval! V následujících letech se z něj stala mezinárodní hvězda, měl turné po Evropě i po Austrálii a byl stále známější.


Jeho největšími hity byly Is this the way to Amarillo? a I did what I did for Maria ze 70. let, kdy se prodalo na 10 milionů hudebních nosičů (LP) a měl také vlastní show na BBC1. Bohužel během let upadlo mnoho jeho krásných balad v zapomnění - samozřejmě ne mezi jeho fanoušky, ale mezi veřejností, a už se nehrají.

1990 - jeho manažer ho přivedl k známému producentovi Jacku Whiteovi, který jím byl nadšen, a tak se vrhli do společných projektů a vzniklo tak hafo hitů, např. September love, Come with me to Paradise, Moonlight and roses; v těchto letech pořádal několik turné po Německu, kde našel jásající publikum

V 90. letech vydal opět hromadu alb, tak třeba This is your day (1996), Time for love (1998). V roce 2005 se jeho někdejší song o Amarillu stal zněllou benefiční akce Comic Relief a vystoupal na první místo britské hitparády; současně mu vyšlo best-of-album The Definitive Collection, za které dostal tři platinové desky.
Je to takovej bezva křen, ne?


Carlos Gardel

17. února 2010 v 19:24 Světadíl AMERICKÝ
Carlos Gardel

Je známý jako el Zorzal Criollo (kreolský drozd) nebo el Pájaro cantante de Buenos Aires (Ptáček Zpěváček z Buenos Aires).

Carlos Gardel je v Argentině legendární postavou. Kariéra charismatického zpěváka narozeného ve Francii začíná spolu s rozvojem tanga - argentinské kulturní ikony zahrnující hudbu, písně a tanec lidí z předměstí Buenos Aires. Carlos Gardel se narodil 11. prosince 1890 v Toulouse ve Francii jako Charles Romuald Gardes, matka Berte Gardes (1865-1943), otec neznámý. Ve dvou letech s ním matka odjela do Argentiny.

Gardel dělal vlastní muziku a dá se říct, že stvořil tangopíseň (jak ji známě dnes).
1917 - Mi noche triste (prodalo se 100 000 disků) a měl okamžitě úspěch v celé latinské Americe

Vyjel si na koncertní šňůru po Argentině, Uruguaji, Chile, Brazílii, Porto Ricu, Venezuele, Kolumbii a po několika velkých městech jako Paříž, Barcelona a New York. V prvních třech měsících návštěvy Paříže roku 1928 se prodalo 70 000 disků.

Za svůj krátký život nazpíval 770 skladeb, z toho 514 tango kousků. Jako interpret melancholických balad a tanga byl ve 20. a 30. letech velice populární, vystupoval v klubech, byl slyšet z rádií a hrál i v pár filmech.

Argentinská elita překonala svou averzi vůči nízkému původu tanga a jeho otevřené smyslnosti až když byl zpěvák přijatý a obdivovaný posluchači ve Francii a Španělsku. Gardelova závratná kariéra skončila 24. 6. 1935, když přišel o život při leteckém neštěstí v Medellínu (Kolumbie).
autogram
Přišly davy lidí, aby se s ním rozloučily. Pohřební průvod projížděl Kolumbíí, New Yorkem, Riem, Montevideem a nakonec za znění jeho tanga Silencio (Ticho) dorazil na místo jeho posledního odpočinku - na hřbitov Chacarita v Buenos Aires. Gardel se v momentě stal nesmrtelným a navždycky mladým; jeho pověst se proklamuje díky velice rozšířenému úsloví Gardel zpívá každým dnem líp.


70 let po jeho smrti oddaní následovníci udržují jeho legendu při životě: hrají denně jeho muziku, pokládají zapálenou cigaretu do ruky jeho soše na jeho pomníku a udržují těch pár jeho filmů v oběhu.

Gardelův pomník

Cristian Castro

17. února 2010 v 19:10 Světadíl AMERICKÝ

narozen 8. 12. 1974 v Ciudad de México
hrál v několika telenovelách, poprvé v pěti letech
v sedmi letech měl pořad v rádiu "La hora de Cristian" a debutoval s písničkou "El gallito feliz"
1992 - to mu bylo 18 - nahrál svou první desku, která měla velký úspěch a byl dokonce nominován na Grammy
jeho 5. deska Lo mejor de mí lámala rekordy v prodeji a v žebříčcích popularity v celé Latinské Americe a v USA, a všude za ni získal zlaté a platinové desky a vyhrál s ní co mohl
2001 - deska Azul - opět nominace na Grammy
je jedním z nejznámějších latinskoamerických umělců, obdivovaných publikem v Americe stejně jako v Evropě
na svých koncertních turné běžně vyprodává obří haly, jeho disků se prodalo na 7, 5 milionů a má 29 platinových a 60 zlatých desek





Jan Smit

17. února 2010 v 18:55 Ostatní EVROPA

Celým jménem: Johannes Hendricus Maria Smit, narozen 31. 12. 1985 ve Volendamu. Zpívá odmalička - říkali mu Jantje, ale teď už je velký hoch, tak je to Jan. V Holandsku je superstar, všichni ho chtějí a pořádají na něj doslova hony.


Jeho poslední album JanSmit.com bylo v Holandsku třikrát platinové a dostal za něj i hudební cenu Edison (něco jako Echo v Německu). Měl vlastní reality-show Gewonn Jan Smit, kde ho celý den natáčí a pak se to vysílá… Lidem se to líbí, je tam dost oblíbený. Má tolik fanoušků, že se jeho koncert musí konat na obřích pódiích nebo na stadionech.



Má obchod s vlastní módní značkou J-Style, kde je k dostání oblečení, boty, jeho CD, ... (Adresa je Burgemeester van Baarstraat 4 in Volendam - kdybyste náhodou chtěli zajít :-)

Na německé televizi MDR uvádí zábavně-naučný pořad Gute Unterhaltung, ve kterém chodí po městě a ptá se lidí na místní historii a památky a zjišťuje, na kolik procent znají například Erfurťané svoji rodnou hroudu.

Nějakou dobu se také angažuje v projektu SOS-Dětské vesničky. Kromě Holandska je úspěšný také v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Belgii a Francii. Ač tak mlád, je nejúspěšnějším holandským umělcem v zahraničí.





A takhle vyzpěvoval malý Jeník O sole mio

Selena

17. února 2010 v 17:53 Světadíl AMERICKÝ


Přišla na svět jako nejmladší dítě do rodiny mexických Američanů 16. 4. 1971 v Lake Jackson v Texasu. Bratrovi Abrahamovi bylo už osm a sestře Suzette čtyři. Odešla v době největší slávy v roce 1995 jako The Queen of Tejano. (Tejano je směs country, polky a tradiční mexické hudby.)



V šesti letech už zpívala anglicky i španělsky, ale španělština jí ještě moc nešla. Bylo jí devět, když otec Abraham Quintanilla koupil děckám nástroje a donutil je hrát - tak to alespoň vypráví film z roku 1997. Potom si rodiče otevřeli stylovou restauraci Papa Gayos, protože podle otce Abrahama "Gringové milují mexické jídlo." Děti si stouply na pódium a bavily hosty. Vystupovaly jako Selena y Los Dinos, kteréžto jméno odráželo otcovu hudební minulost z 50. a 60. let, kdy byl součástí grupy Los Dinos.

Restaurace ale za chvíli zbankrotovala, a tak otec sbalil rodinu a v roce 1984 se přestěhovali do města jménem Corpus Christi. Následující léta byla všelijaká, což odráží Abrahamův výrok "Nikdo neví, jak je těžké být mexický Američan."

V roce 1992 bylo vydáno album Entre a mi mundo, které obsahovalo jeden ze Seleniných největších hitů Como la flor (Jako květina). Ve stejném roce se také vdala za kytaristu Chrise Pereze. Rok 1993 jí přinesl cenu Grammy za nejlepší mexicko-americké album s názvem Selena Live. Začala také navrhovat a vyrábět vlastní oblečení a otevřela dva butiky. Další úspěšné album neslo název Amor Prohibido (Zakázaná láska).


26. února 1995 se v Houstonu konal velký koncert, kde Selena a Los Dinos vystupovali před šedesáti pěti tisícovým publikem. O měsíc později, 31. března tolik oblíbená zpěvačka zemřela. Byla zastřelana prezidentkou svého fanclubu Yolandou Saldivar. V roce 1997 vznikl film Selena s Jennifer Lopéz v hlavní roli.

7. dubna 2005 se v Houstonu konal vzpomínkový koncert Selena vive (Selena žije), kde vystoupilo mnoho hvězd latinskoamerického hudebního nebe, mezi jinými i Gloria Estefan nebo Thalía.


Více na http://www.selenaforever.com/






Gilda

17. února 2010 v 12:13 Světadíl AMERICKÝ

Narodila se 11. října 1961 v Buenos Aires jako Myriam Alejandra Bianchi. Už ve čtyřech letech uměla číst a psát, a tak mohla nastoupit do školy. Vždycky byla veselá, ráda se bavila, tancovala a zpívala. V devíti letech jí začali říkat Gil - jako Gilda, což bylo jméno, které pro ni po narození vybrala matka a pod kterým ji na matrice nechtěli zapsat.

Studovala na střední pedagogické škole a tělesnou výchovu na vysoké. Po smrti otce musela studium ukončit. Pracovala jako učitelka v mateřské školce, kterou vedla její matka. Moc si nerozuměli. V osmnácti se Gilda vdala za podnikatele Raúla Magnína. Měli spolu dvě děti - Mariel a Fabrizia. Nebylo to šťastné manželství, zanedlouho se rozvedli.

Gilda se chtěla venovat zpívání, ovšem její konzervativní matce se to vůbec nelíbilo a nutila ji, aby si našla nějakou jinou práci.

Ve 29 letech se účastnila konkurzu na vokalistku u jedné hudební skupiny, kde potkala skladatele a textaře Totiho Giméneze. Byla to láska na první pohled. Vybral si Gildu jako zpěvačku a vzali se. Chtěli vydat své první album, ale producenti neměli zájem. Po dvou letech se to povedlo, objevilo se album "De corazón a corazón". Dostavil se úspěch, koncerty, fanoušci, zlaté a platinové desky. Gildina matka mezitím změnila názor a začala dceru doprovázet na cestách po celé latinské Americe.



7. října 1996 odpoledne na dálnici na cestě do Concordie narazil kamion do mikrobusu, ve kterém jela Gilda se svým doprovodem. Spolu s ní přišla o život její matka Tita, dcera Mariel a tři členové skupiny.

Gilda byla oblíbenou zpěvačkou hrdinky Divokého anděla - Milagros v podání Natalie Oreiro. Ke své nové telenovele Sos mi vida (Jsi můj život) Natalia nazpívala titulní píseň Corazón valiente, která pochází z Gildina stejnojmenného a nejprodávanějšího alba.









Belinda

17. února 2010 v 11:58 Světadíl AMERICKÝ

● narozena 15. 8. 1989 v Ciudad de México
- celé jméno: Belinda Peregrín Schull
● má ráda černobílé filmy

● V roce 2000 si zahrála v první telenovele Amigios por siempre; rovněž obdržela cenu Las Palmas de Oro za nejlepší dětskou herečku. Během dalších dvou let dostala další dvě ceny za nejlepší herečku a zpěvačku ve své kategorii.
● 2003 jí vyšla první deska s písničkami, které si sama napsala a ve kterých nechává za sebou svou dětskou image a oslovuje teenagery. Docela sympatické děcko.

● 2006 představila své nové album Utopía, na němž se podíleli známí skladatelé a producenti jako např. Jimmy Harry (spolupracoval s Britney Spears), Greg Kursten (Pink), Lester Méndez (Santana y Shakira), Greg Wells (Celine Dion, Elton John) a Kara Dioguardi (Enrique Iglesias, Marc Antony)

● Některé její písničky jste mohli slyšet v Sos mi vida nebo v jiných skvělých :-) telenovelách, třeba Princesa, Muchachitas como tú, Ni Freud ni tu mamá. A protože se mi líbily, tak jsou tady:




Frank Galan

17. února 2010 v 11:35 Ostatní EVROPA

An exclusive voice
An outstanding appearance
International performance
Spanish charm

Říká se mu Julio Iglesias devadesátých let. Narodil se 19. 12. 1960 v Gentu. Slaví úspěchy po celém Beneluxu a oblíbili si ho i v Německu. Zpívá španělsky, holandsky a německy. Po střední škole studoval tlumočnictví a překladatelství - angličtinu a španělštinu. Pracoval v oboru hotelnictví a jako obchodní ředitel.

Svou kariéru nastartoval relativně pozdě - ve 26 letech. Poté, co na jedné party upozornil na svůj talent, začal být stále častěji vyhledáván a angažován a rozhodl se pro dráhu profesionálního zpěváka. O tom snil už od dětství, přičemž ho inspiroval právě Julio Iglesias. Známým se stal po jedné televizní soutěži v roce 1994, kde se s písničkou svého oblíbence umístil druhý.



Jeho prvními velkými hity byly El Bandido *), María, Reina del mar a její německá verze María, Königin meiner Nacht.

Frank Galan stojí na jevišti přes 10 let. Je to všestranný talent, ovládá pět jazyků, ystupuje také na různých podnikových recepcích, oslavách, svatbách, open-air-koncertech, ... Má spolehlivý tým, který intenzivně pracuje na jeho mezinárodní kariéře. V zahraničí je o něj zájem.

Nechte se jím překvapit! Můžete třeba navštívit jeho stránky a poslechnout si ho, vždycky tam něco hraje.



*) Sólo soy un bandido,
tu querido amor,
mucho más que un amigo,
mi sombra no se va...

Ach ta španělština! Není hezčí řeči!

Spitzbua Markus

17. února 2010 v 11:21 NĚMECKO

Markus zvítězil v soutěži mladých talentů v posledním Musikantenstadlu 2009. Bylo to v Passově, kde Markus taky bydlí. V reportáži říkal, že kromě zpívání má rád ještě zvířátka. Dlouho s ním im Zimmer bydlela seine Sau, ale pak to prase vyrostlo, tak ho musel vystěhovat do chlívku.

Asi vás zajímá, co znamená Spitzbua, tak já vám to řeknu. Ve spisovné němčině Spitzbua = Spitzbube = v češtině šibal, taškář, rošťák, darebák. Pěkné, ne?

Mám tu dvě videa Rošťáka Markuse a odkazy na dvě další; všechna s tou samou písničkou. Hlavně si je nepouštějte hned po sobě, jinak z toho kokrhání zblbnete. :-) Písničku, která dopomohla Markusovi ke slávě zpívali původně Jodelmeister Franzl Lang a jódlující Japonec Takeo Ischi.

Obsah je přibližně takový: "Er redet darüber, wie er auf die Alm geht, ein Huhn fängt, das wollte man ihm nehmen, dann ist es auf den Herd gesprungen und hat sich seine Flügel verbrannt, schlussendlich läuft er in die Stadt und kauft ein neues. " (Vyšel si na louku a chytil kuře, chtěli mu ho ale vzít. Kuře vyskočilo na kamna a spálilo si křídla. On běžel do města a koupil si nové.)

Je prostě boží! :-)

Tady je Markusův výstup ještě jednou, poté, co bylo oznámeno, že vyhrál. Všimněte si, jak se ti lidi tam radují, každý mu chce potřepat pacičkou, asi pro štěstí nebo co.


A tady ten samý výstup o Silvestru, kdy už Markuse lidi znali a věděli, o čem zpívá. A podle toho to taky vypadá. :-)


Komentář z youtube: "Das Beste was der Musikantenstadl 2009 zu Bieten hatte. Deutschland braucht kan Superstar - der Spitzbua is scho da!" Jistěže ano! Jinak, doma jsme se usnesli, že je trochu podobný Martinu Koukalovi, tedy hlavně tím, jak se kouká. :-)

Florian Silbereisen

17. února 2010 v 11:01 NĚMECKO

Multifunkční umělec

* 4. 8. 1981, Tiefenbach u Pasova (Bavorsko)
Jako dítě se nejdřív naučil hrát na harmoniku. V šesti letech už vystupoval na místních lidových slavnostech a zařídil si tak regionální popularitu. V deseti se potom poprvé zúčastnil akce, jež je nám všem známá pod názvem Musikantenstadl (o český překlad se pokoušet nebudu :-)

V celém širém Německu je známý od roku 1999, a sice díky televiznímu pořadu nesmírně upovídané moderátorky Carmen Nebel.

Před pár lety si taky zahrál ve filmu König der Herzen a v muzikálu Elizabeth (o životě rakouské císařovny Alžběty), kde uchvátil publikum coby Smrt.




Od roku 2004, čili od svých 22,5 let, uvádí Flori Slavnosti lidové hudby (Feste der Volksmusik) na ARD, což je další ze  zábavných pořadů našich sousedů, o kterých si my můžeme leda tak nechat zdát. :-) Kromě toho, že moderuje a zpívá, provádí tam spoustu šílených kousků: S televizním baletem nacvičil choreografii plnou přemetů a kotrmelců, dělal fakíra a plival oheň, zahajoval přímý přenos Slavností z letadla, ze kterého pak skočil padákem a na jeviště doběhl zadýchanej jak bernardýn; běhal po rozžhaveném uhlí a taky chtěl jednou proskočit na motorce skrze hořící obruč, jenže se při zkoušce zranil, a na jeviště se pak přibelhal s nohou v sádře.

V roce 2007 obdržel za svou multifunkčnost v zábavním průmyslu Korunu lidové hudby a 2008 byl zapsán do Guinessovy knihy, poněvadž (ve své show Letní slavnost lidové hudby) překonal rekord - nepřišli byste na to, co to bylo za blbost: během 1 minuty políbil 36 žen z hlediště, přičemž stávající rekord byl pouhých 23. Hmmm, tak jo...

Florian Silbereisen umí pobavit a umí si udělat legraci z těch, co si dělají legraci z něj. Nedávno ho módní policie kritizovala za to, co všechno na sebe nechá navlíct při svých show, jako kdyby to nebylo jedno, když se tomu lidi zasmějou, ne? Při Slavnostech o tom potom vedl rozsáhlou úvahu a následně vystoupil s grupou extravagantních umělců (né, byli to Die Flippers) ve slušivě děsném blýskavém modrém oblečku:



Z našich umělců bychom ho mohli srovnat snad jen s Vláďou Hronem, jenž měl své Hvězdy, které nehasnou, a který zmizel z televizní obrazovky neznámo kam.