Andy Borg

16. února 2010 v 13:45 |  RAKOUSKO

* 2. 11. 1960 ve Vídni, zpěvák a moderátor; bydlí v Německu. Po základní škole se vyučil mechanikem. Byl "objeven" při televizní soutěži ORF a jeho prvním hitem byla písnička Adios Amor z roku1982 - znáte? Potom přišly další: Arrivederci, Claire; Die berühmten drei Worte; Die Fischer von San Juan. Nějakou dobu pracoval také jako moderátor písničkové hitparády na stanici ARD. V roce 1990 se účastnil soutěže Grand Prix der Volksmusik a hned se umístil jako třetí. Má doma jednu Goldene Stimmgabel, dosti zlatých, platinových a jednu diamantovou desku. Já si Andyho moc oblíbila, ani vlastně nevím proč, a často říkám, že "kdo nemá rád jeho, jako by neměl rád mě." On zase při svých vystoupeních vykřikuje: "Vielen Dank, herzlichen Dank, Gott sei Dank", prostě humorista, že.

Andy Borg doslova září optimismem, je to umělec s nadáním bavit lidi, přinášet jim radost, vyrábět nenásilný humor - sluníčko mezi moderátory a baviči, co řádí jako čertík z krabičky. Kde je Borg, rozšiřuje se podezřele rychle dobrá nálada - je to talent od přírody. "Jsme komedianti, jezdíme od města k městu a rozdáváme lidem radost. Jeden rád zpívá, druhý to rád poslouchá, je to jednoduché."


V roce 2006 se mu dostalo té cti, že byl vybrán jako nástupce moderá­tora Karla Moika pro pořad Musikantenstadl. Andy Borg se v roce 1981 díval na první díl Stadlu se svými rodiči a má-li být upřimný, říká: "Tenkrát jsem nechápal, proč to sledují. Teprve když člověk sám dělá muziku, jeho pohled na věc se změní." A co soudí o budoucnosti tohoto pořadu, jenž nedávno oslavil třicáté výročí vzniku? Věří, že Musikantenstadl bude dále pokračovat a vsází na mladou generaci diváků: "Když jsme byli mladí a poslouchali Rolling Stones, tak jsme říkali: lidová hudba, no fuj. Ale ti mladí dneska, co tu sedí v hale, říkají: to je událost, podívám se na to. Nekupují si sice CD těch zpěváků, ale natáhnou si Lederhose a slaví s námi."

Musikantenstadl - Dostaveníčko s lidovou hudbou se koná ve velkých halách velkých měst (pokaždé jinde) za účasti několika tisíců diváků a desítek známých i méně známých místních zpěváků a kapel. Stálými hosty, kteří se vždy v opravdu nejnevhodnější dobu odkudsi vynoří, jsou dva chlapi převlečení za staré popletené vdovy - Waltraud (vždy v šatech se zebřím vzorem a blýskavými šperky) a Mariechen-Mařenka (často ve variacích na růžovou, s extravagantními klobouky). Vypráví, kde byli, co v tomhle městě viděli a plácají páté přes deváté. Mám ráda Mariechen, protože je děsně podobná jedné kámošce mojí babičky, která se shodou okolností taky jmenuje Mařenka.


V roce 2015 zachvátil rakouskou televizi duch zlepšování, což mimo jiné znamenalo "reformu" Musikantenstadlu. Přibudou v něm interpreti z nejrůznějších žánrů, které jsme tam ještě neviděli, budou nové kulisy i nový moderátor. Více se dočtete zde: volksmusik.blog.cz/1502/andy-borg-opousti-musikantenstadl. 28. března při Stadlu komentoval nastalou situaci takto (protože co jinýho na to říct, žejo, než si z toho udělat legraci): "Dovolte mi na začátek říci pár slov ve věci, která se mě osobně týká. Všichni jste o tom v minulých týdnech četli. Mnoho lidí mi sdělilo, že z toho nejsou nadšení. Moje rodina z toho taky není nadšená. Já musím říct, že bych se bez toho taky obešel. Ale už jsem se s tím smířil a nejen to, myslím si, že je to dobře a říkám vám to teď upřimně a taky to tak myslím: Dneska v noci ve dvě hodiny se mění čas na letní, jaro je tady!"





 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama