Kastelruther Spatzen

24. února 2010 v 19:02 |  JIŽNÍ TYROLSKO

Konečně jsou tady! Sedm vrabců z Kastelruth, kteří patří mezi nejznámější a nejúspěšnější Volksmusikgruppen dnešní doby. V roce 2009 obdrželi již dvanáctou cenu Echo ve své kariéře. Korunu lidové hudby mají už desátou. Asi je jen tak někdo nedohoní. Skupina vznikla v sedmdesátých letech. Členem byl tehdy i jistý Oswald Sattler (jestli ho neznáte, tak tady ho poznáte. Je zajímavé, že ten sympatický pán, co jim dělá hlavního zpěváka, se přidal do prapůvodní formace až jako poslední. Nové CD vydávali skoro každý rok a 1990 vyhráli GP s titulem Tränen passen nicht zu dir. Od té doby nashromáždili přes 100 zlatých desek.

Karl, Walter, Valentin, Albin, Norbert, Rüdiger a Kurt

Norbert Rier (*1960, zpěv) se před vstupem do skupiny narozdíl od svých kolegů hudbou nezabýval. Povoláním je totiž zemědělec a na svém statku chová koníky. Jeho neteří a synovcem jsou italští lyžaři Denise Karbon a Peter Fill.
Kurt Dasser (*1958, kytara a zpěv, 20 let pracoval jako učitel biologie a matematiky)
Valentin Silbernagel (*1956, saxofon a klarinet, jinak též zemědělec)
Walter Mauroner (*1956, trubka, mj. provozuje Spatzenladen, což je obchod, kde si můžete koupit věci s obrázkem Vrabců z Kastelruth, původním povoláním Karosseriespengler - karosářský klempíř)
Albin Gross (*1955, klávesy a harmonika, napsal pro vrabce mnoho a mnoho písniček, má velkoobchod s nápoji)
Karl Heufler (*1959, kytara, automechanik)
Rüdiger Hemmelmann (*1966, bicí, při bližším zkoumání musíte -stejně jako já- dojít k názoru, že vypadá skoro jako Richard Hašek, vnuk spisovatele Jaroslava Haška, nebo ne?)

Od roku 1984 se pravidelně pořádá tzv. Kastelruther Spatzenfest. Slyšeli byste tam mj. i ty největší hity: Feuer im ewigen Eis, Schatten über'm Rosenhof, Herzschlag für Herzschlag, Das Mädchen ohne Namen, Gloria alla montagna a samozřejmě největší vrabčí hit všech dob Eine weisse Rose.


Kdybyste někdy zapadli do Kastelruth, můžete za pouhá dvě eura navštívit Kastelruther Spatzen Museum, které se nachází v suterénu Walterova obchodu v Dolomitenstrasse 21. Je tam 7 místností s různými tématy, vybavených nábytkem připomínajícím život v 18. století. Kromě jiného je tu k vidění i diamantová trofej, kterou obdrželi v roce 2008 za 15 milionů prodaných nosičů.

A teď vám povím takovou veselou historku: stála jsem o půl sedmé ráno s mrzutým výrazem na zastávce. Řešila jsem nějaký zásadní existenční problém :), a pak jsem udělala takové to teatrální gesto, kdy obrátíte oči k nebi a řeknete Dej mi znamení!

Dějová odbočka: Jeden starší řidič, takový dědula legrační, si poránu vyměňuje noviny s řidičem autobusu, se kterým jezdím do školy. Tak přistál i dnes z druhé strany nástupiště, otevřel dvéře a běžel za kámošem pro denní tisk. Okamžitě mě zaujala hudba proudící z jeho vozu. Na nádraží se ale zrovna hlučně přiřítil vlak a já si myslela, že slyším španělštinu. Zatímco se děda vykecával s kolegou od konkurenčního dopravce a vlak se ztišil, rozpoznala jsem němčinu. Snažila jsem se přijít na to, kdo to zpívá; hlas mi připadal povědomý.

Řidič se vrátil na své místo. Tak to je v pytli, teď mi ujede a já pořád ještě nevím, kdo to zpívá. Řidič tam ale z nějakého důvodu stál dál s otevřenými dveřmi. Rádio začlo přehrávat další písničku a když se ozvalo Gloria alla montagna, bělovlasý děd zavřel a dal se na odjezd. A já už věděla, že to byli Kastelruther Spatzen. Bylo to znamení, za kterého budu vysmátá ještě hodně dlouho.


Tady si můžete poslechnout Eine weisse Rose v disko-úpravě, někdo si prostě nemohl pomoct a chtěl se na vrabčím úspěchu přiživit. :-) Ale taky se to dá poslouchat, nemám nic proti.

Odkazy na další Spatzenhits:

 


Komentáře

1 Dana Dana | 17. června 2010 v 0:45 | Reagovat

Jsou stále moc dobří, nebo lepší a lepší? Byla jsem v Kastelruthu na Open Air a zase, stejně jako minulý rok jsem byla nadšena. Písničky, muzika,Stimmung - vše perfekt. V pátek jako předskokan vystoupil mladý Sattler(Konrád) a v sobotu mladý Rier (Alexander).Na otce zatím nemají, ale třeba později.Vítězové südtirolského předkola Grand Prix, Volxrock, hráli známé skladby Spatzen v disco rytmu a navodili správnou náladu, ještě než přišli originály. Ale Spatzen jsou Spatzen. Bylo to moc krásné, včetně těch fantastických "kulis".

2 M. M. | E-mail | Web | 17. června 2010 v 12:26 | Reagovat

Děkuji, že jste se s námi podělila o další pěkné zážitky z cest, Dano. Alexandra Riera jsem už viděla, líbil se mi. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama