Březen 2010

Vico Torriani

29. března 2010 v 21:00 ŠVÝCARSKO

Zpěvák, herec, moderátor i autor kuchařek, to byl Ludovico Torriani, narozen 21.září 1920 v Ženevě. Jako syn -dnes bychom řekli- lyžařského instruktora vyrostl ve Sv. Mořici. Vyučil se cukrářem, později kuchařem a číšníkem; pracoval také se jako hostinský (v letech 1978-83 např. vedl restauraci v Basileji). Měl domek v městečku Agno (kanton Tessin), kde 26. února 1998 zemřel.

již jako 15letý pořádal soukromé koncerty
1945 zvítězil v soutěži talentů, cestoval pak po celé Evropě
1951 přišel první velký úspěch v Německu s Addio, donna grazia; poté natočil četné desky v různých jazycích

od 1952 vystupoval v TV, kde měl i vlastní pořady: Grüezi Vico, Hotel Victoria, Vico-Torriani-Show
v 50. letech byl k vidění v četných hudebních filmech i na divadle (operety, muzikály)
1967-70 působil jako moderátor na ZDF


v 70. letech měl velké úspěchy s lidovými melodiemi, největším byla La Pastorella, jež byla poté přejata mnoha jinými interprety (např. O. Sattlerem)

další oblíbené melodie: Capri Fischer (1. místo v hudební show "Die schönsten Melodien der Welt"), Bella, bella donna, Siebenmal in der Woche, Du schwarzer Zigeuner, Kalkutta liegt am Ganges



zhlédněte také: Die Ladiner zpívají nejznámější hity VT

V německé televizi mají pořad Verstehen Sie Spaß? (Rozumíte legraci?) a jednou tam nachytali i pana Torrianiho. Poslali mu do restaurace skupinu odborníků přes jídlo; on jim naservíroval své nejvybranější speciality a oni: do polévky si nakapali přespříliš maggi, rizoto zkazili hořčicí, na kuře napatlali kečup a nakonec si nalili colu do nejlepšího vína. Vico nevěřil vlastním očím: "Das sind doch kulinarische Barbaren!" říká kolegovi, ovšem před odborníky na sobě jako skutečný profesionál nedává nic znát a zůstává i nadále zdvořilý. (odkaz)


Feste der Volksmusik

20. března 2010 v 13:32 TV pořady a filmy

Slavnosti lidové hudby je hudebně-zábavní pořad na ARD/ORF2 (vytvořený ve spolupráci s televizí MDR). Poprvé vysílán 2. června 1994, tehdy ještě v šíleném čase 21:03 o čtvrtečních večerech. Dnes už se vysílá v sobotu, přičemž na pořad navazuje další týden v pátek Magazin zum ...fest ve 21:00 na MDR, kde mají diváci možnost nahlédnout do zákulisí, jsou tam rozhovory s účinkujícími apod.

Slavnosti se natáčí v Německu, převážně v těchto městech: Erfurt, Chemnitz, Lipsko, Riesa, Cvikov a Magdeburg. Scéna je vždycky přebarevná a nápaditá, jsou tam domečky, altánky, otáčecí jeviště, mosty, zahradní jezírka s živými kachničkami, písek, spousta květinových dekorací, řeka s lodičkami a občas okolo proběhnou dva lidi převlečení za plyšovou krávu.


Moderátorkou byla Carmen Nebel, která nyní vlastní vlastní pořad na ZDF Willkommen bei Carmen Nebel. 7. února 2004 dostal šanci ukázat, co umí, teprve 22letý Florian Silbereisen. V tomto díle také zažil svůj první televizní výstup Semino Rossi, později se tu poprvé objevili třeba Zipfelbuben nebo Helene Fischer. V roce 2004 se také vysílalo 50. pokračování Slavností, jejichž sledovanost dosahuje až 7,5 milionů diváků (z nichž je asi půl milionu mladší padesáti let). Každý díl se jmenuje podle toho, ve kterém ročním období se vysílá, takže na jaře máme Frühlingsfest der Volksmusik, v létě Sommerfest, pak Herbstfest a Winterfest, před Vánoci dokonce i Adventsfest.


Ke stálým zjevům pořadu patří kromě moderátora Televizní balet MDR a taneční spolek roztomilých dětiček - Volksmusikspatzen, kteří všechny výstupy umělců doplňují povedenými choreografiemi. Často tu vystupuje náš drahý Kája Gott. Byl tu i minulý rok, když se u nás předávalo TýTý. Florian pak nechal ukázat záznam z vyhlášení a říkal něco ve smyslu: Lieber Karel, zase jsi něco vyhrál.

O bláznivých kouscích Floriana Silbereisena ve Slavnostech lidové hudby se dočtete tady a co říci na konec?

Bleiben Sie oder werden Sie gesund und bis zum nächsten Mal!


Caminito

19. března 2010 v 14:05 Trocha zeměpisu a kulturního dědictví

Přístavní čtvrť La Boca v Buenos Aires vděčí za svůj název tomu, že právě v tomto místě říčka Riachuelo ústí do Río de la Plata. Až do konce 18. století byly oba břehy řeky svědky neustálého přesunu námořníků a obchodníků. Typický charakter však dali této čtvrti italští přistěhovalci, kteří zde později tvořili více než polovinu obyvatel. Jejich charakteristiská obydlí pokrytá barevnými žlábkovanými plechy, postavená těsně u sebe tvořila dohromady celé conventillos (v překladu doslova baráky).

Přistěhovalci z Evropy (kromě Italů také Španělé, Francouzi, Němci, Rusové, …) se ve volných chvílích bavili tancem, přičemž zde v Buenos Aires "v obrovském vroucím kotli s koncentrací mnoha ras a národů" vzniklo za přispění prvků ze všech možných národních tanců tango. Není to však argentinský národní tanec, jak se mnozí domnívají, ale jakési kulturní vyjádření oblasti Río de la Plata, která zahrnuje města Buenos Aires, Rosario a Montevideo.

Caminito (v překladu cestička) je jednou z nejznámějších tango-písní a právě ona dala jméno té krásné uličce při ulici Avenida Pedro de Mendoza ve čtvrti La Boca. Došlo k tomu takto:

Argentinský malíř Benito Quinquela Martín, který zde žil, zasvětil celé své dílo i svůj život tomu, aby zachytil a udržel tuto čtvrť v celé její kráse. Daroval obci pozemky, kde nechal vystavět muzeum a školu Pedra Mendozy (zakladatel města v roce 1536), jejíž prostory vyzdobil svými obrázky z přístavu. Stejná témata použil i na výzdobu divadla Teatro de la Ribera, které opět sám založil. A byl to právě mecenáš Benito Martín, který pojmenoval uličku Caminito na na počest známého tanga.


Tato ulička je ukázkou celé čtvrti a je to povinná zastávka každého turisty. Mnoho umělců a řemeslníků zde nabízí své výrobky a návštěvník se může nechat vyfotit s tanečníky tanga. V restauracích se podávají těstoviny a plody moře.


Když zaštracháme v minulosti, zjistíme, že kdysi tudy vedly koleje určené pro dopravu nákladů do přístavu. V roce 1920 se přestaly používat a cesta zůstala opuštěná. O tři léta později se uličkou vracel domů skladatel Juan de Dios Filiberto. Zachvátily jej nostalgické vzpomínky (na jedno ráno roku 1904, kdy šel tudy do práce a z jednoho okna vyhlédla krásná dívka) a on pak napsal první takty písně.

Text potom napsal jistý Gabino Coria Peňaloza, který ve svých verších lká nad ztrátou své milé Maríi. Její rodiče vztahu nepřáli a odstěhovali dceru z města. Slova písničky se vztahují k jedné venkovské cestičce poblíž městečka Olta v provincii La Rioja, kde se Gabino a María scházeli. Nikoho asi nepřekvapí, že oba umělci se seznámili prostřednictvím dobrého ducha čtvrti La Boca Benita Martína.

Tango Caminito poprvé nazpíval v roce 1926 legendární Carlos Gardel. Dalšími umělci, kteří se v průběhu století chopili jeho ztvárnění byli např. Nana Mouskouri, Julio Iglesias či trio Domingo, Carreras, Pavarotti. Caminito zaznělo i při slavnostním zahájení Mistrovství světa ve fotbale 1990 v Itálii.

Musikantenstadl

12. března 2010 v 17:20 TV pořady a filmy

"Musikantenstadl je živě vysílaný zábavní pořad veřejnoprávní televize s lidovou hudbou, dechovkou, šlágry i klasickou hudbou. Vysílá se v rámci Eurovize v Rakousku, Německu, Švýcarsku a Jižním Tyrolsku. Producentem je rakouská televize ORF, ve spolupráci s německou BR a švýcarskou SF." Tolik poněkud kostrbaté vysvětlení z wikipedie.

Poprvé spatřil Musikantenstadl světlo světa 5. března 1981 ve městě Enns v Rakousku. V roce 1986 získal vysílací čas ve 20:15 v sobotu večer. Často jej hostí města Wiener Neustadt, Klagenfurt, Linec, jinak samozřejmě cestuje po celém německy mluvícím prostoru. Podobně jako ostatní pořady s lidovou hudbou je i tento častým terčem parodií, za všechny uveďme název "Mutantenstadl".

Název je odvozen od slova Stadl (pocházejícího z bavorsko-rakouské hantýrky), což je ve spisovné němčině Scheune a v češtině potom stodola, kůlna. Show je koncipována na nějakých 130 minut (ale často se přetahuje, takže na obrazovce pak svítí nápis Die nachfolgende Sendung cca um 22:45 Uhr) a stojí na dvou pilířích, jimiž jsou hudba a tzv. Smalltalk čili Alltagsgespräch - prostě takové každodenní rozprávky s kámoši a se sousedy.


Odnedávna ke Stadlu patří také soutěž mladých talentů - Nachwuchswettbewerb (nepokoušejte se to vyslovit :-). Pro každý díl (vysílá se 4-5krát do roka) jsou vybráni interpreti ze tří zemí, z nich vzejde diváckým hlasováním vítěz a o Silvestru se všichni vítězové "perou" o trofej nazvanou Stadlstern.

Pořad se ve své historii dočkal i několika zvláštních vydání, kdy hostoval mimo německy mluvící země: 1985 Portorož (Jugoslávie), 1988 Moskva, 1994 Toronto, 1995 Melbourne, 1996 Kapské Město, 1998 Disneyland, 1999 Peking, 2000 New York, 2001 mohl být Stadl natočen v Dubaji a událo se tak na základě osobního pozvání od šejka.

Od r. 1984 patří k pořadu doprovodný orchestr - banda Wolfganga Lindnera čili uměleckým jménem Wolfgang Lindner und seine Original Stadlmusikanten. Když musel v roce 2005 kapelmajstr Wolfi ze zdravotních důvodů pověsit svůj džob na hřebík, přebral štafetu jeho syn Wolfgang Lindner jr. Před pár lety se změnilo i osazenstvo orchestru a zřejmě i omládlo, protože se teď jmenují Wolfgang Lindner jr. und Die Jungen Stadlmusikanten.

Moderátorem byl od začátku v roce 1981 pan Karl Moik, o zábavné výstupy se staral zpěvák Erich Mathias Mayer alias Hias, který tam běhal jako Bauernbursche v bavorských Lederhosen a většinou v růžové košili. Moikova smlouva vypršela se Silvesterstadlem v roce 2005. Poté 67letého Karla nahradil zpěvák Andy Borg (v publiku můžete často zahlédnout jeho pěknou ženu i pěkné rodiče), na kterého bylo při jeho prvních pokusech zvědavo cca 7,5 milionu diváků.

V následující scénce dostal Hias psaní od maminky. Ona je trošku zapomnětlivá; v posledních pár letech mu už desetkrát poslala ten samý dopis. On se ptá publika: "Zajímá vás to?" Žádná odezva, tak znova: "Povídám, jestli vás to zajímá? ... Tak dávejte pozor."

Mein lieber Sohn, můj milý synu,
mně se daří dobře a tobě se taky daří dobře? Tak to se nám daří dobře oběma.
Můj milý synu, píšu ti tento dopis, abys věděl, že ještě žiju. Píšu ho také velmi pomalu, protože vím, že neumíš číst rychle. Dědeček spadl do pivního sudu. Chtěli ho vytáhnout, ale on už nechtěl ven. Tvojí sestře Marii se narodilo miminko, ale protože ještě nevím, jestli je to kluk nebo holka, tak ti taky nemůžu říct, jestli ses stal strýčkem nebo tetičkou. Táta má novou práci, má teď pod sebou pět tisíc lidí... -Hm, to je asi nějaký koncern.- ...seče trávu na hřbitově. Tvoje matka.
PS: Chtěla jsem ti ještě poslat nějaké peníze, ale už mám zalepenou obálku.


Křoví v současné době dělají Andy Borgovi komici Volker Heissmann a Martin Rassau, kteří se převlékají za upovídané, mírně hráblé vdovy Waltraud (vždy v šatech se zebřím vzorem a blýskavými šperky) a Mariechen (vždy v ohozech s květinovým potiskem, s extravagantními klobouky a kabelkami). Poslední dobou už je ale moc nebaví hrát si na transvestity, a tak přispívají i jinými scénkami.



Oesch´s die Dritten

5. března 2010 v 15:30 ŠVÝCARSKO

Jedno z tajemství úspěchu Oesch´s die Dritten je generační spolupráce. Na jevišti stojí se svými rodiči tři děcka - Melanie, Mike a Kevin. Jablka prostě nepadla daleko od stromu. Už děda Oesch byl známý a nadaný muzikant. Táta Oesch žije taky jen pro hudbu, a že mamka Oeschová pochází z podobné rodiny, nikoho nepřekvapí. Děti s nimi začaly vystupovat už v šesti letech.

Oesch

Kevin se naučil hrát na kytaru obyčejnou, Mike na elektrickou a Melanie se vrhla po vzoru mamky Annemarie na zpěv, ale především na jódlování. Taťka Hansueli hraje na nástroj, kterému se říká Schwyzerörgeli, je to taková malá harmonika. Pak s nimi hraje ještě kámoš Hans na akordeon. V únoru 2007 vyhráli soutěž mladých talentů v Musikantensladlu a od té doby jsou známí široké veřejnosti. Soutěžili s Ku-Ku-Jodel a ukořistili tehdá 63,1% diváckých hlasů. Vystupovali už ve všech pro Volksmusikanta důležitých pořadech, třeba u Hansiho, který povídal Melanii něco ve smyslu: "Takže vy jste tedy Oesch´s die Dritten, třetí generace rodiny Oeschových. Když tak na tebe koukám, ty jsi moc pěkná holka; můžu se zeptat, kdy přijdou Oesch´s die Vierten?"

V roce 2008 získali 3. místo v GP s Jodelsprache.