Srpen 2010

Grand Prix der Volksmusik

27. srpna 2010 v 10:40 TV pořady a filmy

Velká cena lidové hudby se konala v letech 1986 - 2010. Vysílala se na stanicích ORF2, ZDF a SF. Účastníkem bylo Německo, Rakousko, Švýcarsko a od roku 2000 také Jižní Tyrolsko, které ji za tu krátkou dobu vyhrálo 5x. V každé zemi se konalo předkolo GP, ze kterého postoupili vždy 4 interpreti do velkého finále. Zde se potom soutěžíilio trofej nazvanou Bergkristall (horský křišťál). Jedinou skupinou, která vyhrála Velkou cenu 2x byli Klostertaler (1993 a 2008). Vincent a Fernando z Jižních Tyrol se 3x umístili jako druzí (2006 - 08), a v roce 2009 konečně zvítězili.

V roce 2010 nám legrace skončila, protože na ORFu se rozhodli, že tahle soutěž už není tak super, pročež ji zrušili. Tamní šéf televizní zábavy však slibuje, že nový formát jako náhradu za GP plánují v každém případě. Nojo, ale vlk taky sliboval, že? (Sice netuším, co to bude, ale něco mě už nyní nutí použít oblíbený výrok mojí babičky: "To starý bylo lepší!" :-)

GP trvala 25 let a oni prostě jen chtějí začít psát novou kapitolu televizní zábavy. Za zrušení soutěže prý tedy nemůže špatná sledovanost, alespoň v Rakousku ne, a o novém formátu ještě nemají přesnou představu. Tolik zpráva z 25.9. 2010, originál si můžete přečíst zde.

2010 Belsy & Florian Fesl (Deutschland) - I hab Di gern

2009 Vincent & Fernando (Südtirol) - Der Engel von Marienberg
2008 Die Klostertaler (Österreich) - Heimat ist dort wo die Berge sind
2007 Sigrid & Marina mit den Zillertaler Haderlumpen (Österreich) - Alles hat zwei Seiten
2006 Rudy Giovannini, Belsy und der Coro Monti Pallidi (Südtirol) - Salve Regina
2005 Die Psayrer mit Barbara (Südtirol) - Berge im Feuer

2004 Die Ladiner (Südtirol) - Beuge dich vor grauem Haar
2003 Marc Pircher (Österreich) - Hey Diandl, spürst es so wia i
2002 Nockalm Quintett & Stephanie (Österreich) - Dort auf Wolke Sieben
2001 Marianne Cathomen (Schweiz) - Hey Baby, küss mich noch mal
2000 Oswald Sattler & Jantje Smit (Südtirol) - Ich zeig dir die Berge

1999 Monique (Schweiz) - Einmal so, einmal so
1998 Francine Jordi (Schweiz) - Das Feuer der Sehnsucht
1997 Sandra Weiss (Schweiz) - Ich suche nicht das Paradies
1996 Daniela und Dirk (Schweiz) - Monte Cristallo
1995 Geraldine Olivier (Schweiz) - Nimm dir wieder einmal Zeit

1994 Henry Arland mit Hansi und Maxi (Deutschland) - Echo der Berge
1993 Die jungen Klostertaler (Österreich für Deutschland startend) - An a Wunder hob i g'laubt
1992 Stefanie Hertel (Deutschland) - Über jedes Bacherl geht a Brückerl
1991 Alpentrio Tirol (Österreich) - Hast a bisserl Zeit für mi
1990 Kastelruther Spatzen (Südtiroler für Deutschland startend) - Tränen passen nicht zu dir

1989 Stefan Mross (Deutscher für Österreich startend) - Heimwehmelodie
1988 Original Naabtal Duo (Deutschland) - Patrona Bavariae
1987 Maja Brunner (Schweiz) - Das kommt uns spanisch vor
1986 Nella Martinetti (Schweiz) - Bella Musica

Sečteno a podtrženo:
Švýcarsko: 8
Rakousko: 6
Jižní Tyrolsko: 5
Německo: 4

Seznam vítězů je převzat z http://de.wikipedia.org/wiki/Grand_Prix_der_Volksmusik.

Kathrin & Peter

26. srpna 2010 v 12:25 NĚMECKO

Pro Libora, který měl dojem, že je snad úplně sám, kdo v téhle zemi poslouchá volksmusik.

Jejich společný příběh začal v sedmé třídě, kdy Peter napsal Kathrin první Liebesbrief. Bydleli ve stejném městě a chodili do stejné školy a když se on poprvé objevil před jejím domem, poslal ho její táta pryč se slovy "Vrať se za deset let." Potom se jejich cesty rozdělily.

ONA - vyučila se povolání, které neumím dost dobře přeložit: Konstruktionsingenieurin a hrávala při různých příležitostech na kytaru.

ON - zpíval už od šesti let, a sice pro turisty (seděl na zahradní zdi a bavil kolemjdoucí svým zpěvam) a pak ve školním sboru. Po vyučení (pekařem) se začal zabývat moderátorstvím na Kulturní akademii v Drážďanech a v Berlíně.

ONI - Na začátcích své kariéry pracovali oba jako DJ a vzali se. Od konce 90. let tvoří pěvecké duo Kathrin & Peter. Spolupracují s vícero producenty a textaři, k nimž patři např. Bernd Meinunger (píše i pro Semina Rossiho a pamatuju si ho, protože mě onehdy zajímalo, kdo je za ty krásné texty "odpovědný", tak tedy je to Bernd :-) Mají vlastní televizní pořad a v roce 1999 otevřeli ve své domovině Zittauer Gebirge hotel Quirle-Häusl (nachází se v oblasti Horní Lužice při německo-česko-polské hranici). Moc se mi líbí jejich stránky:






Das Musikhotel am Wolfgangsee

22. srpna 2010 v 13:44 TV pořady a filmy

Možná někdo z vás tenhle film viděl. Poprvé ho vysílali 18. října 2008 na ARD, ORF 2 a SF 1. K televizním obrazovkám přilákal 5,4 milionu diváků. Jeho tvůrci se snažili navázat na tradici tzv. Heimatfilmů nebo také Schlagerfilmů (jde tam především o přátelství, lásku a rodinu a děj se odehrává většinou v horách), které se u našich sousedů zhusta točily v době před padesáti lety. Film nabízí pohled na krásnou krajinu v okolí Wolfgangsee v oblasti Solné komory, spoustu líbivých melodií a nám dobře známé tváře jako je Patrick Lindner, Francine Jordi, Melanie Oesch, Marc Pircher, Semino Rossi, Claudia Jung a další.

Než přejdu k popisu děje, který jsem vyštrachala na stránkách jednoho fanklubu Melanie Oesch, musím se chtě nechtě zmínit, že se film setkal s velkou kritikou, a to již před svým uvedením. Jeden časopis napsal: Pěkný nápad znovu oživit Schlagerfilme z 50. a 60. let ztroskotal na "řemeslné práci". Scénář, kamera, osvětlení a střih jsou jedna velká katastrofa. Jako zábavná show přijatelné, jako hraný film určitě ne. Někteří diváci se zase vydatně rozčilovali, že odmítají platit koncesionářské poplatky, když jim pak televize nabídne takovou hloupost. Naproti tomu programový ředitel stanice ARD označil Das Musikhotel am Wolfgangsee jako nový žánr, který v německé televizi chyběl.

Veřejně se od filmu distancoval jeden ze dvou profesionálních herců, kteří jsou tu k vidění. Film prý byl produkován příliš levně a proveden velice neprofesionálně. Raději by někde sekal trávník, než ještě kdy takhle zesměšnit své povolání. Co na to říci? Mě odradit nemůžou. Raději se budu dívat na tohle než na televizní noviny. V hodinách managementu ubytovacích zařízení jsme hovořili o nových trendech v oblasti péče o hosty: totiž, hosté zítřka ocení odlišnost, kolorit, lidský přístup a tak, víte? Tenhle film nám měli na přednášce promítnout.

Kuchař Patrick zdědil po své tetě romantický hotel u Wolfgangsee (který se ve skutečnosti jmenuje Landhaus zu Appesbach). Všechno tady ale vypadá nic moc. Patrick musí přesvědčit personál, že se vyplatí pustit se do práce, a tak společně přestavují ten starý barák na Musikhotel, který má být v budoucnu naplněn radosnou hudbou.

Vrchní číšník Mike si přeje vnést sem více severomořské atmosféry (kdoví, co to znamená :-), horský průvodce a animátor Marc se okamžitě zamiluje do krásné jódlující Melanie, milá pokojská Francine a nešikovný domovník doufají, že se hotel znovu postaví na nohy, recepční Claudia sní o lepším životě pro sebe a pro dceru. Při znovuotevření hotelu vystupuje sympatický zpěvák Semino Rossi a napomáhá tak úspěchu. A přece je něco špatně: hotelový manažer se spojuje s realitním makléřem a snaží se prodat hotel zájemci z Ruska. Nakonec se ale stejně přesvědčíme, že láska a kouzlo hudby jsou silnější než jakákoli překážka.

Ukázky z filmu:
Marc Pircher: So wird des immer sein
Marc a Melanie: Die Heimat im Herzen und du
Caroline Hat: Schokoladenträume
Patrick Lindner a další: Freunde sein
Semino Rossi: Una fiesta del amor


Nockalm Quintett

16. srpna 2010 v 11:57 RAKOUSKO

Pro Lucii ze Slovenska a pro mě, protože jsme se shodly, že máme rády písničky od této skupiny; nejvíc asi Doch die Wahrheit ist a Prinz Rosenherz. Mně se taky líbí ty jejich výlety do historie jako Cleopatra, Gladiator, Lass mich dein Kolumbus sein, Amadeus in love nebo Einsam wie Napoleon.

V Korutanech najdete rozlehlé pohoří jménem Nockberge. Prochází tudy vysokohorská silnice Nockalmstrasse a vy už jistě víte, proč a jak vznikl název skupiny Nockalm Quintett. Nockis, jak jim říkají fanoušci, se dali dohromady v roce 1982 a od té doby vydali spoustu CD, za která získali mnoho mnoho zlatých a platinových desek; pozoruhodné je, že jenom v Rakousku. Velké ceny lidové hudby se účastnili vícekrát, však zvítězili pouze jednou, v roce 2002 s titulem Dort auf Wolke 7.
Arnd - Siegfried - Edmund - Gottfried - Dietmar - Wilfried - Markus

Sedm kluků z Nockalm Quintett jsou ročníky mezi *1958 - 72 a mají všichni moc zajímavá jména. Je tu klempíř a sběratel bot Gottfried Würcher; vystudovaný hudebník z Grazu Siegfried Willmann; dále Wilfried Wiederschwinger - rodák přímo z Bad Kleinkirchheimu (město znáte z koncertů Wenn die Musi spielt); vyučený mechanik Dietmar Zwischenberger, který rád spí a stejně jako já nemá rád špatně zorganizované akce; Edmund Wallensteiner, jehož oblíbeným filmem je Hrabě Monte Christo; milovník hudby a kávy Arnd Herröder + milovník hudby a tentokráte salátu Markus Holzer z Klagenfurtu u Wörthersee (to se tak někdo má).

Gottfried Würcher se připojil ke skupině proto, aby zde na přechodnou dobu působil jako zpěvák. Z přechodné doby se stalo "napořád" a to je, myslím, moc dobře. V roce 2001 obdržel on + Norbert Rier (Kastelruther Spatzen) + Markus Wolfahrt (Klostertaler) Korunu lidové hudby za spektakulärste Medienereignis des Jahres 2000. Jak bych to přeložila? Nejvelkolepější televizní událost roku 2000? Říká se jim teď Die drei Großen der Volksmusik (Tři velikáni lidové hudby).



Ursprung Buam

6. srpna 2010 v 19:39 RAKOUSKO

Pro Danu a pro mého taťku, který se často zajímá, kdy bude v televizi "ten s housličkama".

Bratři Martin a Andreas Bruggerovi studovali práva na univerzitě v Innsbrucku. Pak se ale na jedné silvestrovské párty domluvili s bratrancem Manfredem (který už měl několikaleté zkušenosti s prací "lidového muzikanta") a vznikli Ursprung Buam. Důležitým člověkem pro ně byl jejich společný dědeček, který učil Martina na housle, Manfreda na harfu a basu, a který kukům pomohl "postavit skupinu na nohy". Psal se rok 1993. Pět let poté se v hitparádě televize ORF vyšplhali až nahoru a vešli tak ve známost v celém německy mluvícím prostoru a dokonce i v Beneluxu. Produkují pravou volksmusik a na jevišti je neuvidíte jinak než v zillertalském kroji (nebo jak tam tomu říkají).


2001 obdrželi cenu Amadeus za nejlepší rakouskou Volksmusikgruppe

2007 vydali již své třinácté CD + byli nominováni na Echo (ale to už spoustu let po sobě "kořistí" Kastelruther Spatzen + v tomto roce se stali nejúspěšnější rakouskou skupinou

Martin Brugger (*1976) se chtěl v 16ti učit na harmoniku, avšak pro rodinu to byl příliš nákladný instrument. Dědeček Lois Höllwarth tehdy prohlásil: "Někde tady máme housle." a jak se ukázalo, byla to správná volba.
Andreas Brugger (*1978) umí krásně jódlovat a mamce připomíná jejího bratrance Františka (zdravím, strejdo, jestli to čteš :-)
Manfred Höllwarth (5.4. 1962) je vyučený Waffenschmied (slovník říká: zbrojíř, puškař)

O klucích toho na jejich www moc nenajdete, ale zato se tam podrobně rozepisují o vybavení svého auta. To je taky nesmírně důležitá věc, uvážíte-li, že jsou většinu roku na cestách. A ještě byste měli vědět, že "Ursprung Buam mají krásné písničky na všechny nálady, které mohou člověka postihnout." (napsala Dana)

* * *
Latte Macchiato + rozhovor s Andy Borgem + Zillertaler Hochzeitsmarsch
+ Zillertaler Bravourjodler (toto je moje oblíbená scénka z Musikantenstadlu z Freiburgu, což byl dle mého skromného názoru jeden z nejlepších stadlů)