Samuel Hahnemann

14. ledna 2011 v 10:58 |  Kdo je...

Zakladatel homeopatie

* 10. dubna 1755, Míšeň (spolková země Sasko)
† 2. července 1843, Paříž

syn míšeňského malíře porcelánu, nejprve vzděláván doma, poté (díky velkorysosti knížecího dvora) mohl začít chodit do školy v Míšni, na univerzitu v Lipsku a ve Vídni. Talentovaného hocha si povšiml známý lékař Joseph von Quarin a zajistil mu podporu …

... Samuel se stal městským fysicem v Gommern, ovládal několik jazyků a vylepšoval rodinný rozpočet překlady nejrůznějších textů, zejména z oblasti chemie.

Byl nezvykle neklidný a nepřizpůsobivý a neustále měnil místo svého působení.

1785 se přestěhoval do Drážďan a pak se v následujících 20 letech stěhoval se svou početnou rodinou asi dvacetkrát.

Jeho léčebné metody vyvolávaly rozpaky a málokdo byl ochoten stát se pokusným králíkem jeho neověřených postupů. Zajímal se o správné stravování a o jemnější, možná i lidštější metody léčení. Vždyť jeho současníci "terorizovali" své pacienty klystýry a pouštěním žilou a tak trochu jedovatými mastmi a lektvary s arzénem, rtutí či opiem!! Tradiční medicínu začal považovat za zhoubu lékařství.

Chtěl založit malou domácí léčebnu pro majetné choromyslné, kde by se jim jakožto "doktor lidumil" s největší péčí věnoval. Terapie by spočívala v rozhovorech s pacienty a v podávání homeopatických léků. Přihlásil se však jen jeden pomatený - úředník Friedrich Arnold Klockenbring, který byl po roce propuštěn jako uzdravený.

Při překladu knihy Materia Medica od Angličana Williams Culena se Samuel Hahnemann dozvěděl cosi o tom, že kůra chininovníku je účinná při malarickém onemocnění (což je dneska jasná věc) a rozhodl se zjistit, co vlastně v oné chininové kůře působí tak léčivě. Připravil si tedy pořádnou dávku, jež u něj vyvolala jakousi onu malarickou horečku. A tak vznikla myšlenka Similia Similibus Curentur - podobné se má léčit podobným (nemoci se mají léčit tím, co u zdravého člověka vyvolává příznaky oné nemoci podobné).

Od roku 1811 mohl na UNI v Lipsku přednášet o svých léčebných metodách. Mnoho zájemců o jeho teorie však nebylo. V této době jeho vědecké dílo přesahovalo 6000 stran.

Své doktorské kvality prokázal při epidemii tyfu, jež nastala po bitvě u Lipska 1813. Pak se ale jeho pozice mezi lékaři zhoršila: nezachránil slavného vojevůdce knížete Schwarzenberga, který ho speciálně vyhledal. Je však pravdou, že prince mohl vyléčit snad jen zázrak, neboť jeho sklon k alkoholu kombinovaný s nesmírnými dávkami jedů, kterými se snažil účinky alkoholu mírnit, by zabily i větší zvíře.

Nakonec se odstěhoval do Paříže, kde léčil tamní smetánku a také dožil.

Životní osudy Samuela Hahnemanna velice čtivě zpracoval Guido Dieckmann v knize Sklepení doktora Hahnemanna - Život zakladatele homeopatie.

Sasko v roce 1765
Na hradě Albrechtsburgu sní desetiletý Samuel, syn malíře porcelánu Hahnemanna, o tom, že se jednou stane slavným lékařem. A protože několikrát poslouží jako poslíček královské metrese, skutečně se mu podaří získat peníze na docházku do knížecí školy. Z ní potom odjíždí studovat medicínu do Lipska. Samuela odjakživa zajímaly temné stránky lékařství. Od italského alchymisty se dozvídá, že jeden ze spisů slavného lékaře Paracelsa, v němž uvažuje o kořenech všech nemocí a věčném životě, se považuje za ztracený. Písemnost je údajně ukrytá právě v Míšni a tajné společenství, jež nese název Gorgonský řád, podniká všechno pro to, aby se jí zmocnilo. Hahnemann, zklamaný úzkoprsými profesory v Lipsku, hledá cestu ke kruhům mystiků. Ale už jeho první setkání s nimi je fiasko. Je odhalen jako tajný účastník rituálu a prchá přes Vídeň do Sedmihradska, aby tam pracoval jako fysicus. Když posléze onemocní malárií, učiní objev, který mu zachrání život, ale na druhé straně se stává úhlavním nepřítelem Gorgonského řádu, jenž se ho snaží zneškodnit...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama