Kerstin Gierová

5. září 2012 v 12:26 |  Kdo je...

Dnes bych vám ráda představila svoji oblíbenou autorku. Jmenuje se Kerstin Gierová (*1966) a pochází - stejně jako Kohouti - ze spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko. Jako dítě si nic nepřála víc, než se stát spisovatelkou. Pokoušela se studovat germanistiku, anglistiku a hudební vědu, avšak nakonec získala diplom ze speciální pedagogiky a psychologie. Vystřídala vícero zaměstnání, než jí došlo, že prostě musí začít konečně psát. Zpočátku publikovala pod pseudonymy jako např. Jule Brand či Sophie Bérard. Vypráví o sobě nerada, ale prozrazuje na sebe, že je hodně zvědavá a má slabost pro citronové bonbony a jiné sladkosti. Žije s manželem a synem na venkově blízko Gladbachu (východně od Kolína nad Rýnem). Její první kniha Muži a jiné katastrofy (Männer und andere Katastrophen, 1996) byla zfilmována. V roce 2005 dostala literární cenu DeLiA za nejlepší román pro ženy (Ein unmoralisches Sonderangebot). Píše především humorné romány pro ženy, i když v posledních letech se vrhla i na tvorbu pro mládež, tedy spíše pro slečny než chlapce. U nás vydává její tvorbu nakladatelství Moba, Ikar a CooBoo.


Já ji objevila v katalogu Knižního klubu skrze knížku Každé řešení má svůj problém. A dozvěděla jsem se, že autorka si dala za úkol napsat humorný román o nevydařené sebevraždě (tak, aby to nikoho nepohoršilo, protože tohle je vážná věc) a sama byla zvědavá, jak se jí to podaří. Nápad to byl opravdu originální: hlavní hrdinka Geri plánuje skoncovat se životem, napíše spoustě lidí dopis na rozloučenou s tím, co si o nich opravdu myslí, jenže plán nevyjde a... To si umíte domyslet. Už jsem to četla dvakrát.



Asi za rok se v Knižním klubu objevila další její knížka: Mafie matek, tak jsem po ní hned skočila. Hlavní hrdinka Konstance, která nikdy nepracovala, se právě rozvádí. Zůstává sama se dvěma dětmi a jediné, co jí její lakomý manžel (který si našel lepší pastvu v podobě mladé úžasné blondýny) přenechal, je obstarožní vila po tchyni ve čtvrti, kde žije mnoho šílených matek se svými neposlušnými a uřvanými ratolestmi. Mě asi nejvíc zaujal ten proces, kdy se Konstance snaží učinit ten barák obyvatelným a přes internet se zbavuje různých nepotřebných krámů.

Nevinné lži jsem také četla dvakrát. Stejně jako ta předchozí, je i toto dílko nenáročnou a zábavnou stravou pro volné chvíle. Nyní se nemohu dočkat, až zhltnu tu Drahokamovou trilogii o cestování v čase, jež prý také bude zfilmována: Rudá jako rubín, Modrá jako safír a Zelená jako smaragd.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama