Prosinec 2012


...předvánoční úvaha 2012

18. prosince 2012 v 14:20 Na vědomost se dává...

Varování: Článek bez obalu a se stopami černého humoru
komentuje něco ze současného dění a obsahuje jednu kontroverzní vánoční píseň.



Plíživě se blíží konec roku a s ním oslavy vánočních svátků a Silvestra. Avšak letos je zde ještě jedno důležité téma, a sice konec světa. Četla jsem a slyšela o tom již mnoho - od lepších či horších vtipů po rádoby chytrá vyjádření, ze kterých by například takového člena Českého klubu skeptiků klepla pepka poté, co by si poklepal na čelo a podivil se nad tím bláznovstvím.

Přátelé, konec světa nebude. I po 21. prosinci budeme muset plnit své povinnosti, chodit do školy, do práce, vařit obědy a večeře pro rodinu, platit daně, krmit králíky a slepice a tak dál. Možná byste rádi věděli, co nám ti Mayové vlastně chtěli říct, když poté, co došli v kalendáři ke 21.12. 2012, přestali jej dál do kamene tesati. Tak já vám to povím. Je to jednoduché. Chtěli nám prostě sdělit, že po tomto datu již kalendáře nebudeme potřebovat tak zuřivě jako před tím, neboť se změní naše vnímání času. Nyní velice bazírujeme na rozdělování času na přítomnost, minulost a budoucnost. Brzy se však naučíme žít více přítomností a budeme umět lépe rozeznat, co je v životě skutečně důležité, budeme si umět se vším poradit lépe než dosud. Tím pádem budeme i veselejší a šťastnější a nikoho už žádný kalendář zajímat nebude. Budeme se zkrátka mít jak ta prasátka v žitě. To jsou moudrosti, co jsem pochytila v knize od jedné mayské šamanky a ta, uznejte, to musí mít z první ruky.

Ovšem teď jsem popsala ideální stav, ke kterému se budeme muset nějakým způsobem dohrabat a kdoví, kdy se tak stane? Zatím to vypadá všelijak. Stačí si přečíst noviny a možná se dostaví pocit, že svět je jedna velká ordinace doktora Chocholouška. Americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku si nedávno stěžoval, že konec světa děsí děti, které tamní odborníky přes mimozemšťany a spol. zasypávají e-maily a vyhrožují sebevraždou. (zdroj)

V Dubaji zase proběhla konference o telekomunikacích, kde se sešli pouze zástupci vlád a schůzovali o budoucnosti internetu. Odborníky sem prý nepustili a šuškali si cosi o tom, jak by se dal internet regulovat a cenzurovat v čele se skvostným návrhem na zpoplatnění přístupu na zahraniční stránky. Ale já tady o tom plácám a vlastně nic pořádného nevím. Přečtěte si to raději sami. (zdroj) Na další znepokojivou zprávu jsem narazila dnes. Slovenský arcibiskup byl prý posedlý. (zdroj) To už je tedy silná šťáva, ale těžko říct, jak to s těmihle věcmi vlastně je, protože v Itálii například už zřídili horkou linku proti temným silám. Vážně. (zdroj)

A aby toho nebylo málo, přišel minulý týden tatínek z dílny a s očima navrch hlavy vykládal, že v rádiu právě hráli písničku, kde se zpívalo "Štědrý večer nastal, když jsem doma chlastal." Já už ji dávno znala, protože mě na ni laskavě upozornil můj drahý bratr. Nazpíval ji umělec toho jména Xindl X, což je děsně legrační, protože moje prababička nadávala do ksindlů, když se jí něco nepovedlo. Nicméně melodie je to hezká a text prostě ze života. Dovedu si představit, že spousta lidí může mít z moderního pojetí Vánoc stejný pocit jako pan Xindl. A rovněž předpokládám, že tento song postupem času zlidoví.

Nyní již zanechám planého plkání a jdu pokračovat v pečení cukroví. Pustím si k tomu vánoční CD Semina Rossiho a budu se mít dobře. A doufám, že i vy.


B. A. R.

5. prosince 2012 v 15:44 Ostatní EVROPA

Tak jo. Řeknu to rovnou. O téhle kapele vám nepovím vůbec nic. Snad jen to, že je z Polska. Víc mi internet neřekl. Asi je to tím, že neumím polsky. Tedy vlastně znám tři slova: ochotnicza straż pożarna (sbor dobrovolných hasičů), ale s tím si jaksi nevystačím. Našla jsem ji úplně náhodou a jsem za to ráda. Je totiž mnohem lepší, než polská čokoláda. Spravila mi chuť.









In ’t kleine café aan de haven

2. prosince 2012 v 21:55 Nejznámější písně

Šla jsem s babičkou navštívit jednoho jejího kamaráda do domova klidného stáří a inspirovalo mě to k tomuto počinu - a sice vystopovat originály písní, od nichž existuje několik zhruba stejně známých verzí. Inu, to bylo tak: pan Honza vykládal, že měli nedávno nějakou hauspárty s muzikou. Hudebníci samozřejmě hráli i na přání a jedna paní si chtěla poslechnout svoji oblíbenou Hospůdku známou na návsi. Poznamenala jsem jen tak mimochodem, že to ale nejspíš není česká písnička, protože jsem ji slyšela zpívat Rakušana, takže předpokládám, že pochází odtamtud. Pan Honza ale řekl, že často slýchával tuhle písničku ve francouzštině čili ji možná napsal Francouz. Pravdu jsme neměli ani jeden.

Zeptala jsem se i vás čtenářů, co o tomto "prolému" soudíte. V anketě mi odpovědělo úctyhodných 99 respondentů, za což jim děkuji. Z výsledků tohoto mini průzkumu vyplynulo, že většina z vás se domnívala, že autorem originální "Hospůdky známé" je Čech. Nebyla to ovšem zdaleka velká ani nadpoloviční většina. Vaše názory se rozprostřely mezi nabízené možnosti vcelku rovnoměrně. Zde jsou výsledky ankety: Čech - 20 hlasů (20,2%), Němec - 17 hlasů (17,2%), Rakušan - 15 hlasů (15,2%), Francouz - 13 hlasů (13,1%), Holanďan - 12 hlasů (12,1%), Švýcar - 11 hlasů (11,1%), Belgičan - 11 hlasů (11,1%).

Nyní vám již mohu prozradit, že autorem té písničky je Holanďan, zpěvák, skladatel, textař a producent, vlastním jménem Petrus Kartner (*1935). Ve světě je tento umělec známý spíše jako Vader Abraham a možná úplně nejvíc se proslavil jiným úchvatným dílem: písničkami o šmoulech (Smurfenlied, Das Lied der Schlümpfe), jen si to představte!

Originální název zmiňované písničky zní In 't kleine café aan de haven (V malé kavárně u přístavu) a vznikla v roce 1975. Nápad nosil taťka Abraham v hlavě celý rok. V lednu 1976 to nahrál, vznikl hit a on se dočkal popularity i v zahraničí. Hlavní myšlenkou je oslava kavárny či hospůdky jako místa, kde se lidé setkávají a jsou si společensky rovni, "kde se nikdo neptá, co máš nebo kým jsi".

Počet všemožných verzí se odhaduje na 180. Písničku hned zkraje slyšel i Peter Alexander. Moc se mu líbila, tak si ji nechal přeložit do němčiny a byl z toho jeden z jeho největších úspěchů. Jeho verze z roku 1976 je v německy mluvících zemích nejznámější. Zpívají ji tam jako Die kleine Kneipe, speciálně v Rakousku pak jako Das kleine Beisl (v Německu totiž říkají hospodě knajpa a v Rakousku pajzl a to je dobré vědět).

Vedle této verze byla jednou z prvních francouzská Le café des trois colombes (J. Dassin, 1976), další pak Le vieux café de la rue d'Amérique (M. Mathieu, 1977). Úspěšná byla písnička i v Kanadě, na Zélandu, v Austrálii, v severských zemích, prostě všude.

Die kleine Kneipe (Peter Alexander)
The Little Cafe by the Harbour (Engelbert Humperdinck)
The Red Rose Cafe (Demis Roussos)
Hospůdko známá (Jaromír Mayer)