Leden 2013

Karel Gott

17. ledna 2013 v 15:34 ČESKÉ ZEMĚ a SLOVENSKO

Pokoušet se zde představovat tohoto zpěváka by bylo zbytečné jako nošení dříví do lesa, že? Přesto by tu neměl chybět, není-liž pravda? Jak to ale udělat, aby článek byl alespoň trochu zábavný, když o něm už všichni všechno vědí? Tak tedy stručně:

Karel Gott se narodil v létě roku 1939 v Plzni, na což jsou tamní občané jistě nesmírně hrdí. Přesněji to bylo 14. července, což je například ve Francii státní svátek, protože se slaví dobytí Bastily, které léta Páně 1789 znamenalo začátek Velké francouzské revoluce. Chtěl studovat na malíře (ne pokojů samozřejmě), avšak na uměleckou školu ho nepřijali. Nastoupil tedy na dráhu elektromontéra, ovšem každému muselo být jasné, že z něj nakonec bude něco jiného. Už jen kvůli tomu božímu příjmení. Kromě malování totiž taky moc rád pěl, a tak se pomalu vydal tudy. V roce 1958 se účastnil soutěže Hledáme nové talenty a publikum bylo nadšeno. Odborná porota přesně naopak, což ale vůbec nevadilo, protože my už dávno víme, jak tahle pohádka pokračuje. Tady alespoň vidíte, k čemu takové odborné poroty jsou. Můj brácha (shodou okolností vyučený elektromontér) by vám to řekl hezky naplno a lidově, ale... :-)

Mladý Kája byl od začátku prostě jiný. "Ztělesňoval hudební styl, který měl jednou provždy změnit tvář populární hudby." V jistém smyslu to byla revoluce. Ne nadarmo se narodil 14.7., že? Zpočátku po nocích zpívával v pražských kavárnách a přes den pracoval v ČKD. V roce 1960 zahodil montérky a začal se věnovat zpěvu řádně - na pražské konzervatoři. A dál už to znáte: působil v divadle Semafor, úspěšně spolupracoval s bratry Štaidlovými a Karlem Svobodou, 1963 vyhrál prvního Zlatého slavíka, ..., v pohádce Z pekla štěstí hrál Lucifera, objevil se v bláznivém sitcomu Comeback, ale tím seznam jeho rolí zdaleka nekončí.


Pro nás v Čechách je pan Gott prostě Kája nebo Mistr. V zahraničí mu říkají Zlatý hlas z Prahy a pro německy mluvící musí být jeho příjmení nanejvýš zajímavé, neboť Gott znamená Bůh. Jsou tam z "našeho" Káji opravdu na větvi, zvlášť když spustí jejich oblíbený song. Víte, který to je? Pojďme si ho poslechnout.


Kája Gott je oblíbeným zpěvákem mojí babičky. Můj bratr ho uznává jako velkého umělce, což je při jeho hudebním vkusu pozoruhodné, ale milé. Někdy si z něj dělám legraci a ptám se ho, jestli se naučí zpívat, když je taky elektrikář. Mně se líbí Kájovy výstupy v německé televizi a moje teta Jaruš z něj doslova šílí. Odjakživa.


Šlágr TV

3. ledna 2013 v 14:27 Zprávy ze Šlágr TV

Přátelé, znáte to přísloví, že každý sen se jednoho dne vyplní? A tak se stalo. Už jsme se zde něco naskuhrali, že nám v televizi nikdo nepustí lidovou hudbu a téměř závistivě jsme natahovali krky k našim německým a rakouským sousedům. Nyní však přišel čas, kdy jsme se dočkali. Koncem minulého roku se zapojila do celoplošného vysílání Šlágr TV - československá lidová televize, jež nabízí hudbu, za kterou se na ostatních stanicích nejspíš stydí, a proto dělají, že neexistuje. Na Šlágru se hraje dechovka, lidovka a vůbec to, po čem se ta stanice jmenuje, a sice v jazycích, kterým všichni rozumíme.


Na oficiálních stránkách této stanice se dočtete, že Šlágr je jakousi prodlouženou rukou vydavatelství Česká Muzika, které je zásobuje spoustu videoklipů. Ředitelem - jak jsem pochopila z pořadu Dolejte řediteli - je pan Karel Peterka, jemuž bychom za to, co pro nás vykonal, měli od teď až na věky provolávat slávu. Většina pořadů se natáčí přímo ve studiu Šlágr TV. Na tom by nebylo nic pozoruhodného, až na to, že celá společnost sídlí v Dubném, což je dědina v jižních Čechách čili žádné velkoměsto. Doma jsme uvažovali nad tím, jak to tam asi vypadá, jestli mají ti Peterkovi tak velký dům? Se stodolou, kam se všichni ti hudebníci vejdou? Jestli ano, tak mají doslova a do písmene takový český Musikantenstadl. To mi připomíná, jak moc mě potěšilo, že se na Šlágru už kolikrát objevil český Andy Borg Franta Uher.

Dalším z pěkných pořadů jsou například Písničky na přání nebo Šlágr studio, kde se můžete dozvědět víc o svých oblíbených interpretech. A že jich tady v Československu máme! To jsem ani netušila. Asi napíšu do Šlágru děkovný dopis za to, že tak výrazně rozšířil mé obzory. Nejvíc ze všeho mě ovšem rozjařil pořad Dechovka místo zpráv. Na to se určitě podívejte. Udělá vám to radost a ukazují tam jen samé slušné lidi.

Na webových stránkách Šlágru můžete také hlasovat v různých hitparádách a je tam k mání i program vysílání. Na téhle stanici je ovšem fajn, že vlastně žádný program nepotřebujete. Vždycky je tam něco, na co se nechá koukat, "aniž bych se musel bát, že na mě bude někdo mířit pistolí", jak říkával můj děda. To mi připomíná, že v onom pořadu Dolejte řediteli jednou četli kousek recenze, ve které autorka obrazně řečeno "zvracela" nad poselstvím, které se objevuje ve všech zdejších pořadech: máme vás rádi a i vy se mějte rádi. Koukám, že je to všude stejné: totiž, já také četla spoustu článků, jež napsali odpůrci volksmusik a volkstümliche Musik, a pohoršovali se nad tím, že se zpívá jen o krásném světě bez starostí a bez civilizačních nemocí, kde se naprosto ignoruje současný svět a jeho dění. Nechápu, co je na tom špatného, na chvíli si odpočinout při poslechu takové milé hudby. Kromě toho si fakt nedokážu představit, že by kapely jako Kastelruther Spatzen nebo Mistříňanka zpívaly o bahně společnosti.

Ohlasy na tuto stanici jsou prý z 99% kladné. Zbylé množství tvoří rejpalové a nespokojenci, kteří před tím, než vyjádřili svůj názor, pravděpodobně vůbec nepřemýšleli o tom, jak moc náročné je provozovat takovou začínající televizi, nebo lidé, kteří nemají smysl pro humor. A tak si někdo například stěžoval, že pan Karel má ve Šlágr studiu na nohách bačkory. Že prý to vůči hostům není uctivé. Mě to naopak nadchlo (Onehdy, když jsem plácala vánoční cukroví. Málem jsem smíchy spadla pod stůl. :-) a pak jsem se stále vyptávala babičky, která Šlágr sleduje, jestli náhodou neví, kdy tam zase bude Peterka v bačkorách.

Pak si také jeden šmoula Mrzout stěžoval na nějaký večerní pořad maje při tom nejapné poznámky na adresu vizáže účinkujících a kvalitu hudby, jež se ani nedají opakovat. Rovněž mu nebylo vhod, jakou mluvou pan Karel se svými hosty hovoří a že prý není na rozhovory dostatečně připravený. Prosím vás, Šlágr je lidová televize, má to i v názvu, tak zachovejte klid a smysl pro humor. Za sebe mohu říci, že mi vadí spíš to, když v hlavní zpravodajské relaci na ČT1 zaslechnu, že "lidi se bouřili, občani se shromáždili". Snad lidé a občané, né? Tohle jsou chvíle, kdy mám chuť vyhodit televizi z okna a ne když k divákům svým jedinečným a nenapodobitelným způsobem promlouvá pan Peterka v bačkorách.

Lidový muzikant Franz Fuchs z Dolního Rakouska říká, že vůbec nevadí, když někomu při hraní ulítne tón, když něco poplete, protože i tohle patří k echt lidové hudbě. Hlavní je přece radost, kterou to muzicírování člověku přinese. A stejné je to i se Šlágrem, vážení šmoulové Mrzoutové. Ale já vám to nemám za zlé, protože vím, co vás trápí. Máte-li zájem, tak tadyhle Kurt vám poradí, co s tím.

PS: Nedávno jsem četla v novinách nějaké výlevy ředitele ČRo, jenž hlásal cosi o reformě tohoto média a o tom, že tam nemůžou pouštět tolik dechovky, protože výzkumy ukazují, že spousta dnešních seniorů tančí rokenrol. Ehm, o mnohých marketingových výzkumech a jejich výsledcích si myslím svoje. A moji babičku a její kámošky tenhle blábol taky nerozčílí, protože teď mají Šlágr TV! Děkujeme, pane Peterko a spol.