Duben 2013

Veseláci

18. dubna 2013 v 20:59 ČESKÉ ZEMĚ a SLOVENSKO

Ráda bych vám představila svoje nejoblíbenější hudební těleso regionálního charakteru. Celým jménem jsou to .Veseláci Jana Vencelidese z Nového Veselí., což je název, který může směle konkurovat Dvakrát řádem Rudého praporu vyznamenanému akademickému souboru písní a tanců Ruské armády A. V. Alexandrova. Proto jim říkáme zkráceně Veseláci a té jejich dědině (která je známá po celé republice díky takzvanému důchodci z Vysočiny) prostě Veselí. Několikrát do roka hrávají i v naší vsi. A když už mi opravdu moc chybí, zajedu se na ně podívat jinam, abych si mohla poslechnout písně jako U naší kapličky, Cestička od Dubí, Černý kos, Chasnická polka nebo Fláma. V minulém roce mě Veseláci překvapili tak, že to ani nemohu vypovědět, neboť spustili Trompetenecho od Slavka Avsenika.


Když to vezmu kolem a kolem, je to vlastně rodinný podnik fungující více než sto let. Kapelu založil Jan Vencelises (*1875), drobný zemědělec a poslední z cechu punčochářů, v roce 1909 spolu s několika sousedy a kamarády. Bylo jich tehdá sedm. "Ke zkoušení posloužila Vencelidesových světnice. Problém notového materiálu se řešil hlavně přepisováním a na nástroje se muselo dlouhodobě šetřit. Dechová hudba se těšila velkému zájmu obyvatel a měla velmi dobrou pověst."

Druhým kapelníkem byl syn zakladatele Jan Vencelides (*1907), který držel žezlo půl století a dva roky k tomu. Začaly se hrát i tehdejší moderní a populární skladby; takové, které lidé znali z rozhlasu. Tradiční repertoár dechové hudby byl však stále potřebný, především "při různých slavnostech, při hasičských akcích, při veřejných cvičeních Sokola, o prvních májích a zcela nezbytně při církevních svátcích".

"Ke cti druhého kapelníka Jana slouží to, že trpělivě vyučoval mladé ke hře na hudební nástroje, ač k tomu neměl jinou než vlastní průpravu. Také on, jako jeho otec, se živil hlavně jako malozemědělec, později pracovník zemědělského družstva a také dlouholetý listonoš."

Třetím kapelníkem je syn toho druhého a aby se to nepletlo, jmenuje se Jan Vencelides. Vyučil se v Amati Kraslice, kde se vyráběly hudební nástroje "a kde se zdokonaloval ve svém hudebním umění v tamější velké dechovce". Kapelníkem je od roku 1980. "Ten celkový provoz dechové a taneční hudby vylepšoval až k dnešní podobě, získal pro ni i vlastní dopravní prostředek a také zkušební místnost ve svém domě i nepřeberné množství notového materiálu." Asi vás nepřekvapí, že s ním v kapele hraje cca osm příbuzných.

Alpentrio Tirol

11. dubna 2013 v 11:10 RAKOUSKO

Skupinu založil na začátku osmdesátých let Georg Astenwald (*1948) se svými dvěma kamarády Herbertem a Reinhardem, kteří hráli na harmoniku a kytaru. Jak šel čas, složení se proměňovalo, jen Georg zůstával. Naposledy s ním hrávali Mario Wolf (*1965, kytara) a Christoph Purtscheller (*1973, akordeon). Od roku 2011 Alpentrio Tirol již neexistuje. Zajímavostí je, že v letech 1994 - 2007 mělo toto -podle názvu- trio ve čtyři členy.


Při první účasti na Grand Prix der Volksmusik 1988, kam je doporučila odborná porota, jim hlasující diváci "darovali" poslední místo. O pár let později se na žebříčku diváckého vkusu vyšplhali na druhé místo hned za Vrabce z Kastelruth s titulem Da drob'n auf'm Berg steht a Kircherl. Rok 1991 pro ně znamenal vítězství s Hast a bisserl Zeit für mi, kterou pro ně napsali bratři Kája a Johann alias Brunner a Brunner.

Jeden čas pořádalo Alpentrio Tirol před-vánoční koncerty nazvané Weihnachten in den Bergen. Konaly se pouze v kostelích, zpívaly se jenom tradiční tyrolské písně a vyprávěly se vánoční příběhy z Tyrol. To muselo být kouzelné... V městečku Neustift in Stubaital pořádali od roku 1994 velké koncerty, kdy se zpívalo a slavilo tři dny a tři noci. Původně to bylo vymyšleno jako setkání pro dva tisíce fanoušků organizovaných ve třinácti fanklubech, ale přibývalo jich víc a víc, až na jednu takovou slavnost dorazlilo patnáct tisíc lidí.






Peterka a spol.

2. dubna 2013 v 10:02 ČESKÉ ZEMĚ a SLOVENSKO

"Zesměšňuje výjevy ze života, útočí na politické poměry a soudobou morálku, bystrým okem pozoruje a satiricky komentuje dění kolem sebe." Tolik definice antické komedie. Totéž by se ovšem dalo říci i o pozoruhodné bandě, která si říká Peterka a spol. Poprvé jsem je postřehla v pořadu Zuzany Bubílkové Politická střelnice. Každý týden přišli s novou písničkou zpravující nás o aktuální situaci v naší malé milé zemi. Jak jsem však zjistila, věnují se vytváření takových zhudebnělých komentářů již pěknou řádku let.

Osazenstvo skupiny v současné době tvoří Karel a Jana - manželé Peterkovi (majitelé vydavatelství Česká muzika a vynálezci televizní stanice Šlágr TV), Jirka Bosák a Frankie Žyrnov. Z jejich písniček bych asi těžko vybrala tu nej, protože... No, posuďte sami.

U nás doma už některé hlášky zlidověly. Brácha co chvíli připomene (když se má roztopit v kotli), že "tapety taky pěkně hoří a rázem máme teplo jako v Tichomoří". Tatínek si zpívá, že je to hustý, protože "už nejsem pěkný, ale tlustý", babička zase uvažuje o tom, že bude čekat s kyjem v průchodu, aby si přilepšila k důchodu. Mně se líbí Ivanovy Vary a už dávno říkám, že bych se tam chtěla podívat ještě dřív, než tam bude potřeba vízum a pozvání Ruské federace. Jo, a pak je tady ještě ta věc, kdy kdosi prohlásil o mém tatínkovi, že vypadá jako mafián, a na to se skvěle hodí, cituji: "kam se hrabe z Palerma kmotr na to, co dokáže můj fotr". Prostě s Peterkou a spol. užijete legraci bez konce.

"Peterka je známý tím, jak tepe do nešvarů doby a svým způsobem by se dalo říct,
že album je doslova nálož protestních songů a spousta legrace a humoru,
kterým se baví celý internet a všechny generace." (zdroj)

Veselá historka: Protože nemám ráda neděle, řekla jsem si o jedné neděli ráno, že se musím něčím rozveselit. Zapnula jsem počítač a rozhodovala se, které ze svých oblíbených videí si pustím: jestli Achmeda mrtvého teroristu nebo Novoroční projev šílence. Nakonec zvítězil Peterka a spol. Chtěla jsem se podívat na něco, co ještě neznám a vybrala si Šedesát. To jsem neměla dělat. Nebo jsem aspoň neměla jíst to jablko, protože když začal pan Karel pět o útrapách tohoto věku, tolik mě to rozesmálo, až mi z toho zaskočilo. Humor téměř smrtící. :-)