Září 2014

Duo Jamaha

24. září 2014 v 19:20 ČESKÉ ZEMĚ a SLOVENSKO

Moje teta byla odjakživa tak nadšenou fanynkou Káji Gotta, že se to slovy ani vypovědět nedá. Nyní, s příchodem revoluční stanice Šlágr TV, má další oblíbence - kluky z Duo Jamaha - a může se tak vzít za ruku s mojí maminkou, která není daleka toho, aby ve svém obdivu začala skládat básně. Vážně.

Otec a syn Alfonz a Marián Kotvanovi z obce Letničie na západním Slovensku spolu vystupují už víc jak deset let. Syn sice kdysi tvrdil, že lidovou hudbu nikdy hrát nebude, avšak osud s ním měl jiné plány - a ten když se rozhodne, tak člověk nic nenabrečí, o tom ví každý svoje. Zpočátku to bylo velmi poklidné, a teď už je znají lidé po celém Česko-Slovensku. Je to jako pohádka. Otec kromě kláves hraje i na akordeon a syn skládá písně. Jejich hudební umění zahrnuje vícero žánrů. Mnoho toho zahrnuje také jejich šatník - tedy co se košil týká. Myslím, že o těch se bude diskutovat stejně vydatně jako o košilích Semina Rossiho nebo o hodinkách Diega Maradony.

Jejich fanoušci by vám jistě řekli spoustu důvodů, proč je shledávají úžasnými. Mně je na nich sympatické třeba to, že si umí udělat legraci sami ze sebe. Že se takový pěkný kluk jako Marián převlíkne za bábu v zástěře a šátku a nechá se vozit na tragači. U toho člověk vážně brečí smíchy. Ale když hrají Zlatý křížek, tak u toho už doopravdy...


Pohádka pokračuje. Máme září 2014 a Duo Jamaha na nás kouká už i ze stránek německého tisku! Pro naše sousedy jsou Duo Alfons & Marian a společně s Tomem Mandlem - "který uchvátil šlágr-scénu v ČR i SR svými německými písničkami (kdo by si byl pomyslel, že je něco takového možné?)" - natočili singl Tanz mit mir heut Nacht (ve slovenské verzi Ruku hore dam).

Čtěte také: Duo Alfons & Marian (Duo Jamaha): Die Superstars der Slowakei wollen jetzt auch den deutschen Markt erobern! ...a dozvíte se, že otec Alfonz kdysi začal hrát se skupinou, co si říkala Beňovci, se kterou vystupoval nejen na Slovensku a v Čechách, ale také v Rakousku. Potom se svým kamarádem založil právě Duo Yamaha. Když chtěl kamarád s vystupováním přestat, přibral Alfonz do party svého šestnáctiletého syna Mariána, který devět roků nasával vzdělání na hudební škole v oborech klavír a zpěv. Otec a syn hráli zpočátku na akcích po okolí a pak je objevila televize Šlágr, skrze kterou se jim od diváků dostalo takového přijetí, že si to nejspíš neuměli představit ani v těch nejdivočejších snech. A to je teprve začátek.

Byla jsem tuhle na jejich koncertě ve městě pod Zelenou horou. Hned ve své první promluvě použil Marian místní oblíbený vtípek: tady se totiž místo Nazdar! říká Na Žďár! ... Na svojí židli jsem seděla už dvacet minut před začátkem. Jaksi jsem se nechala unést obdivováním botiček té paní, co seděla v řadě přede mnou, takže jsem propásla příchod umělců na jeviště. Z mého rozjímání mě vytrhl ohromující potlesk a jásot.

Koncert byl bezva, to vám ani nemusím vykládat. Potom se měli umělci sejít s diváky v předsálí. Ovšem rozjařený dav je zachvátil hned pod pódiem, takže ti, co už se přesunuli do předsálí, tam čekali leda na Godota. Kluci rozdávali autogramy, fotili se, přijímali děkovné proslovy i pozdravy pro pana Peterku a stále se usmívali. Moje pětaosmdesátiletá babička trpělivě seděla na svém místě, dokud se dav téměř úplně nerozplynul, a pak si šla také pro podpis. Řekla: "Když už tady jednou jsem, tak je chci vidět zblízka!" Potom básnila, jací jsou to příjemní lidé a jak ji setkání s nimi pohladilo po duši. Jiná starší dáma vyjádřila své pocity expresivněji, cituji: "Než chcípnu, tak chci eště něco vidět!" Od další paní jsem se dozvěděla, že se má moc dobře, protože poslouchá Šlágr a objímá stromy v lese. (To je na Vysočině takový zvyk, který nám tu zanechal jistý pan Miloš, víte? Byl to zážitek a příště půjdeme zase. Tentokrát na koncert Veselé trojky, protože - jak prohlásila jedna paní, když viděla plakát: "Tam půjdeme, i kdyby čert na koze jezdil!"