Červenec 2015

Vlastní cesty ke zdraví

26. července 2015 v 10:24 Zprávy ze Šlágr TV

Byla to dokonalá reklama, kde Pepa Náhlovský ve slušivých červených brejličkách s červenými obroučkami otevřel svůj "Deníček hypochondra" a ukázal nám, jaké všelijaké dobroty má ve své ošatce zdraví: na klouby, na žaludek, na spánek, proti spánku, na nervy... Není divu, že se objevila nedočkavá malá Smrtka s kosičkou a řekla: "Hodně to papej a hlavně ty léky mezi sebou kombinuj a brzo se uvidíme!" Je to legrační, že? Ale přesně takhle to funguje. Proto nezbývá než svěřit svoje zdraví především do svých rukou, a ještě lépe řečeno: do rukou své duše.

V zajímavém pořadu Vlastní cesty ke zdraví, který moderuje Jana Peterková, jsme již vyslechli mnohá doporučení, jak se léčit za pomoci přikládání rukou či zpěvem, požíváním zeleninových šťáv, čicháním vonných olejů... Možností je přemnoho a každý nechť si vybere, která se mu líbí nejvíc.


Mně se například velmi líbí moudrosti, které světu předává Miroslav Hrabica. Na přednáškách i v knížkách tenhle pán přívětivě, avšak důrazně vysvětluje, že: aby mohl být člověk zdráv, musí se chovat "tím správným" způsobem nejen k ostatním, ale především také sám k sobě. Na své cestě za poznáním tohoto druhu jsem přečetla a zažila ledacos a nedávno jsem objevila další zdroj:

Jak se chovat a co dělat, řeknou člověku i v kostele. Sice jinými slovy než odborníci přes reiki či aromaterapii, ale poselství zůstává stejné. To mi přijde fascinující! Vím, že spousta lidí příbytek Boží nenavštěvuje, neboť vyznávají velmi módní názor "co bych tam dělal já, slušnej člověk, když tam chodí i takoví, co lžou a kradou, a stejně se tam nemodlej, jen sledujou a kritizujou, jak tam pobíhají cizí děcka a kde je jaká pavučina". Ale tady přece vůbec nejde o to, kdo tam chodí a co dělá, nýbrž o to, co to přinese mně osobně. A mně je úplně jedno, kdo tam chodí a co dělá! Ať si tam třeba mastí karty nebo vyměňujou erární prádlo za chleba! (Jak by řekl feldkurát Katz.) Já chci nasát energii onoho posvátného místa; zklidnit mysl a rozproudit čchi.


Ovšem jsou chvíle, kdy si člověk sám nepomůže, neboť už "zlobil" příliš a dlouho s tím nic nedělal. Od toho je tu klasická medicína. A v případech, kdy si ani ona neví rady, pomůže už jedině to modlení, však víme...


...jak se naše dědina rozhodla být mezinárodní

23. července 2015 v 13:35 Na vědomost se dává...

Stejně jako má člověk duši, má každé místo svého ducha. Každá oáza na poušti, zákoutí s kapradinou v lese, každé město i vesnice. A podle toho, jaká energie se kde vznáší, cítí se tam člověk příjemně, nebo ne. ...Což mi připomíná telefonický rozhovor z jednoho legračního seriálu: "Kde teď jsi?" - "Na místě, že kdybych tu žil, vystřelil bych si mozek z hlavy." - "Ano, v tuhle roční dobu je tam prý nádherně."

Naše dědina oplývá velmi aktivním duchem, který nejspíš nemá rád dlouhou chvíli. Proto tu nechal vyrůst tisíciletou lípu, inspiroval jednoho chlapečka, aby se stal houslistou a skladatelem, a nechal tu za druhé války založit a vzkvétat sklářskou huť, jejíž výrobky znají lidé na celém světě. Je tu několik soch od současných umělců, penzion, kam jezdívali na dovolenou herci z černobílých filmů, a krásná sněhobílá kaple, kterou projektoval Mojmír Kyselka, jehož babička Františka byla sběratelkou lidových písní a pomáhala v této bohulibé činnosti Leoši Janáčkovi. Co by si takový duch mohl přát víc?

Něco asi přece ještě, neboť se rozhodl, že dědina, ve které přebývá, bude mezinárodní. Stalo se to v roce 2011 díky našemu sboru dobrovolných hasičů. Ti si pozvali na kopec za vesnicí svoje kamarády z Čech a Moravy, ze Slovenska, z Polska a z Maďarska též a uspořádali soutěž v tahání hadic, tedy v požárním útoku. Oblečení byli ve starodávných uniformách a místo moderní techniky měli historické stříkačky tažené koňmi. Večer se pak konala bezva vesnická tancovačka.

Když se mluví o takových akcích, člověk si občas (můj bratr pokaždé) vzpomene na komentář z filmu Slavnosti sněženek: "To zas bude v álejích nabl*to!" Musím říct, že u nás ve vsi nikdy nabl*to nebylo, jen kontejner na plastový odpad byl jednou nalezen mimo své obvyklé stanoviště, protože nějací strejcové se v něm v noci vozili z kopce dolů.

Letos se Mezinárodní závody koňských stříkaček konaly v sobotu 27. června 2015. Avšak s jejich přípravou se muselo začít o nějaký pátek dřív. Předně bylo třeba dát světu vědět, že se vůbec něco koná. Přijímaly se přihlášky sborů dobrovolných hasičů, rozhodovalo se o tom, jaké dobroty pro občerstvení vyvrhne polní kuchyně, zajišťovala se hudba... Místo konání bylo jasné: u nás ve vsi, hřiště na kopci nad vesnicí.

Na hřišti se objevil velký zelený stan, dvě kádě na vodu a stožár, na kterém byly později vyzvednuty vlajky čtyř zúčastněných národů. Byl dopraven návěs od kamionu jako pódium pro kapelu, několik párty stanů a žlutých slunečníků, lavičky a stoly. Byl vypracován plán hřiště a barevně označeno, kde se nachází: příjezdová cesta, občerstvení, prostory pro vystavující, tribuna, parkoviště pro diváky, pro vystavující a pro pořadatele a místo pro závody. V pátek odpoledne je na kopci vyvezená i polní kuchyně. Kolem osmé večer je již naše náves mezinárodní. Právě přijely sbory z Maďarska, Polska a Slovenska, jejichž členy naši bratři radostně vítají. Pro hosty je připravená večeře a ubytování.

Časně ráno 27.6. se mohou místní obyvatelé projít po ztichlých ulicích, kde stojí červenobílé požární automobily s historickými stříkačkami v závěsu, nebo vyjít na kopec, rozhlédnout se po ještě spící krajině, a co zjistí? Že ve vzduchu je cítit dobrodružství! Je pod mrakem, ale neprší.

Na tento den je naplánováno také shromáždění historických traktorů. Začátek je stanoven na devátou hodinu, a tak už si to na kopec hasí vyšperkovaná vozítka, jedno třeba zelené s motorem natřeným zlatou barvou! Jiná jako by přijela rovnou z pole, ale radost z této mimořádné události je u všech veliká. Hlídáme známému psa, který je z toho cestovního ruchu celej divokej, málem až na mrtvici, a štěká na všechno, co projede kolem. Kdyby žila prababička, už dávno by seděla venku na stoličce a sledovala to dění, jako to dělávala, když se tady v osmdesátých letech pořádaly motovyklové závody.

Z mnoha traktorů při startování stoupá dým několik metrů vysoko. Aneb jak říkají příznivci naftových motorů: No smoke, no fun. Žádný kouř, žádná zábava. :-) Těsně před polednem se vydává průvod traktormobilů na procesí k nedalekému rybníku. Jede třicet sedm přibližovadel, na výstavě jich je kolem padesáti.

A na kopec už přijíždí Veseláci z Nového Veselí, kteří budou celé odpoledne hrát. Je zde i skákací hrad pro děti ve tvaru hasičského vozu, koutek pro malování na obličej (děti je třeba zabavit, aby později nazačaly nudou vřískat a nestávkovaly uprostřed závodní dráhy :-), stánky s točenou zmrzlinou, cukrovou vatou, lázeňskými oplatky, pivem a polní kuchyně s českým a maďarským gulášem, udírna s klobásami, později se uvaří i česnečka.

Závody koňských stříkaček jsou zahájeny nástupem všech sborů ve 13:00. Zaznívají hymny čtyř národů v tomto pořadí: maďarská, polská, slovenská a česká. Následují zdravice starosty místního SDH, starosty okresního sdružení, přivítání účastníků závodu, děkování zahraničních hostů za pozvání, děkování sponzorům a organizační pokyny.


Na kopec se dostavilo 22 sborů ze čtyř zemí. Z Polska to byly sbory z obcí Krzywin, Tuszyn a Zab, Slováci přijeli z Kaplné a Rusovců a Maďaři z Dunakiliti. Z českých sborů to měli nejdál Martinice v Krkonoších, a dále tu byly SDH Čebín, Herálec, Hodice, Jámy, Jedousov, Jeřišno, Karlov, Lavičky, Mělice, Nasavrky, Osová Bitýška, Plačice, Radňoves, Žďár nad Sázavou 2 - Zámek. Velitelé sborů si vylosovali startovní pořadí a před pódiem s kapelou se vystavily prapory. (Při zahajovacím kousku, který k tomu hrál, upadly bubeníkovi noty na buben, což vzhledem k tomu, že to byl pochod, byla dost prekérní situace. :-) Komentátorem všeho dění na hřišti byl Karel Hroch.

Jako první nastoupili k útoku domácí, aby se dále mohli plně věnovat organizačním povinnostem. Svůj útok zvládli naštěstí dřív, než trvalo rozložení celé historické stříkačky, která je ze všech přítomných nejnáročnější na manipulaci, poněvadž abyste mohli pumpovat, musíte ji celou rozložit. (Jak s tímhle mohli předkové něco uhasit dřív, než to shořelo na škvarek? :-) Závod sestával z překonání překážkové dráhy, požárního útoku a pivní štafety. Naši hasiči zvládli svůj závod velmi důstojně. Na rozdíl od minulého ročníku, kdy bylo jejich konání označeno jedním divákem za "vystoupení komiků".


Hasiči z Plačic si jako jediní přivezli koníky, takže nemuseli vláčet stříkačku na start vlastními silami. Sbor z Jam, který nakonec soutěž vyhrál, se musel před závodem řádně rozcvičit. Borci z Mělic nepotřebovali koně dnes ani jindy, protože mezi sebou mají jednoho, co si říká Krtek. A když prý Krtek natankuje třicet piv, jede jak kombajn a je schopen uvalit všechno sám. Mnoho sborů má historický stroj značky R. A. Smékal, Praha - Smíchov, a Jámy a Mělice dokonce v původních barvách.

Po hřišti se mohli návštěvníci procházet mezi historickými exponáty celý den a stále objevovali něco nového. Traktůrky měly na "čumáku" cedule s těmito údaji: značka, rok výroby, majitel, bydliště, poznámka a datum konání akce. Byla tam spousta Zetorů a jeden švýcarský Hürlimann 1958. V poznámkách bylo napsáno třeba: používán pro práci na statku - renovace 2015 - nasazený oborávač brambor, použit naposledy ve středu - stále pracovní stroj - původní stav.


Na hřišti mezi tím probíhala ukázka výcviku policejních vlčáků, všude běhaly děti zmalované barvou na obličej, Veseláci průběžně vyhrávali, Karel Hroch diváky o všem informoval a náš starosta se chystal k závodu s jedním Slovákem, protože se k tomu nedávno zavázali sázkou. A sice to byl závod v běhu na lyžích po zeleném trávníku. Starostovi to ale vážně šlo, a tak když byl jeho soupeř teprve v polovině, on už dlouhými skoky jako luční kobylka doplachtil do cíle. Jaká rychlost! Obdivuhodný výkon! To se musí zažít, a ne vyprávět!

Kolem šesté hodiny už některé sbory odjížděly domů, zahraniční odvezli z hřiště stříkačky a vrátily se na kopec, kde od 20:00 hrál Barel Rock. Počasí vydrželo celý den bez deště, však se také dlouho dopředu objednávalo. Večer jste se opět mohli projít po tiché vesnici, kam z kopce doléhala hudba. Protože taková atmosféra jako ta dnešní se musí nasávat, aby měl člověk v dalších týdnech z čeho žít.