Kollárovci

3. října 2015 v 13:45 |  České země a Slovensko

Příbuzní mých příbuzných jsou zemědělci z Vysočiny. Ti kluci vypadají a mluví podobně jako Tomáš Klus, a když k nim jedeme pro erteple, vzpomenu si na Kollárovce. Ti mají také rodinný podnik, ale ne s rostlinnou a živočišnou výrobou. Jejich životem je muzika. Kollárovci z Kolačkova v okrese Stará Ľubovňa, to jsou bratři Tomáš, Štefan a Marek, bratranec Štefan Repka a Juliús Michal Hudi. Od roku 1997 krásně zpívají a hrají především slovenské lidové písně, které v jejich podání dostávají "nový šat, príjemný aj pre tých, ktorí tento žáner nikdy nevyhľadávali". Někdy zpívají v goralském nářečí, kde zaslechnete prvky slovenštiny, polštiny a ukrajinštiny. Pozoruhodná je také jejich vlastní tvorba. Nástrojové obsazení kapely tvoří dvoje housle (Tomáš a Marek), cimbál (Miško Hudi), akordeon a saxofon (Štefan K.) kontrabas (Štefan R.) a nově také bicí (Patrik Červenák). Dříve s nimi hrál na cimbál nejstarší bratr Martin Kollár a zpívala sestra Júlia.


Kollárovci spolupracují s organizací nesoucí název "Občianske združenie goralov žijúcich na Spiši", které má ušlechtilé cíle v oblasti lidové kultury: Udržovat a rozšiřovat lidové tradice na Slovensku i v zahraničí. Spolupracovat se státní správou, organizacemi a institucemi s cílem propagovat spišský region a veřejně prezentovat projevy lidového umění na kulturně-společenských setkáních. V srpnu pořádají Stretnutie goralov v Pieninách.

Vybrat jednu jejich písničku na ukázku je nesnadná záležitost, asi jako když jsem tuhle v obchodě stála před pultem s karamelkami... Nuže, poslechnemě si třeba lidovou skladbu v mafiánském kabátku (to dělají ty černé brýle), jejíž děj by se mohl odehrávat na slovenském venkově stejně jako někde v quartiere spagnolo v Neapoli. Kollárovci, to je vážně pastva pro oči. Pro uši (!) jsem chtěla říct. A odvažuji se tvrdit, že jejich CD/DVD Moj život je muzika je dokonalé. Obsahuje lidové písně i vlastní tvorbu, pod kterou je podepsán Štefan Repka (moc šikovný Štefan), klipy jsou promyšlené, mají děj, a ten obraz, kamera a střih! Už jsem říkala, že je to dokonalé? Ve stejném duchu se nese jejich další komplet Neúprosný čas. Prý tam najdeme prvky folklóru, popu, rocku a dokonce i world music. Mně se velmi líbí klip s Ankou a jejím hasičem, a snad ještě víc ten se zbojníky.



Čtěte také: Dojmy z koncertů

...Nyní je za dveřmi další velká událost. Pro mě dosud nevídaná, a proto asi nejlepší v tomto roce: Kollárovci!!! Člověk si vybírá hudbu podle nálady, to je jasné. Když to vezmu kolem a kolem, vyjde mi, že jsem doposud ze všech žánrů nejvíc poslouchala lidovou hudbu. Snad právě proto jsou pro mě největším objevem na televizi Šlágr Kollárovci (a Pepa Nauš). Kdybych to měla vyjádřit poeticky, řekla bych, že se na jejich koncert ve městě pod Zelenou horou velmi těším, protože mě ta živá hudba rozradostní a pohladí po duši. Řekla-li bych to lidově, dozvěděli byste se, že se klepu jako sulc.

A jaká že to tedy byla zábava? Co mám vykládat. Když sedíte na koncertě Kollárovců v první řadě, ostatní svět se rozplyne. A hlavně starosti přestanou existovat. Bylo vyprodáno a bylo tam i jedno hezoučké, sotva půlroční miminko v zelených dupačkách. Za mnou seděl asi šestiletý klouček v goralském klobouku, myslím, že se jmenoval David. Podle toho, co jsem jedním ouškem zaslechla, byl s rodiči i na setkání goralů v Pieninách a samozřejmě znal všechny texty písní. Kollárovcům nakreslil obrázek anděla, aby je ochraňoval na jejich cestách, to od něj bylo moc hezké. Ano, přiznávám se, když jdu na koncert, všímám si trochu i toho, jak svoji zábavu prožívají ostatní lidé. Nedivila bych se, kdyby malý David už znal knížky o andělech od Lorny Byrneové. Štefan Kollár vykládal vtipy s takovou lehkostí, že byste mu uvěřili, že se to opravdu stalo, a občas sešel z pódia mezi diváky. Tomáš Kollár nám ukázal fotku kance, kterého nedávno ulovil. To bylo teda obrovské prasisko! Alespoň jsem získala představu, z čeho přesně byla ta kotleta, co jsme tuhle dostali od známého myslivce (byly z toho řízky, sádlo a škvarky, gulášová polévka a kančí maso na víně). Ale zpátky k umění. Co bylo nejdůležitější - ten zážitek z krásných hlasů kluků Kollárovců a z poslechu dokonalé souhry hudebních nástrojů. Můj obdiv je nevýslovný.

Domů jsem si odnesla plakát na další turné. Tentokrát bych ráda jela do města perníku. Jen abych nedopadla jako posledně, když jsem si tam chtěla objednat vstupenky na Alexandrovce po internetu. Už byly v košíku a já si teprve všimla, že jsou do města pod Ještědem. Na setkání s Kollárovci po koncertě jsem nečekala. Já totiž nikdy neměla touhu po autogramech a fotografiích s umělci, je to dáno mojí povahou. A říkat jim, jak jsou úžasní a šikovní, to přece už dávno vědí od ostatních, více smělých lidí. Snad jen, kdyby to po mně žádala nějaká vyšší moc, abych došla po koncertě třeba za Kollárovci a něco jim pověděla, tak bych to udělala, asi... Na tohle já nejsem, mně stačí, když umělce obdivuji z hlediště nějakého sálu (a jim to musí stačit taky :-) Líbí se mi být na chvíli ve společnosti někoho, kdo dělá, co ho baví nejvíc. Mám radost, když vidím, že někdo našel své místo v životě. Přeju jim to a totéž si přeji i pro sebe.



 


Komentáře

1 Jedlička J Jedlička J | E-mail | 8. prosince 2015 v 13:15 | Reagovat

Jsem muzikant a vás jako hudební skup.hodnotím .
jedna nejlepší na Šlágru

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama