Leden 2016

Im weißen Rössl

30. ledna 2016 v 10:17 TV pořady a filmy

30. prosince 1897 měla v Lessingově divadle v Berlíně premiéru veselohra Im weißen Rössl, kterou napsali pánové Oskar Blumenthal a Gustav Kadelburg při pobytu ve vile Blumenthal v blízkosti Bad Ischlu. 8. listopadu 1930 měla v berlínském divadle Großes Schauspielhaus premiéru stejnojmenná opereta. Hudbu k ní z velké části složil Ralph Benatzky, který se podílel i na libretu (což je podle slovníku "slovesný podklad k hudebnímu dílu"). Opereta se hrála také v češtině, poprvé 11. července 1931 v Plzni. Podrobný a velmi interesantní referát na toto téma najdete v encyklopedii Wikipedie pod heslem U Bílého koníčka.

První filmovou podobu tohoto ve své době velmi úspěšného díla natočil režisér Karel Lamač (1935). Známější je ale nejspíš verze s Peterem Alexanderem v roli číšníka Leopolda. Tento film se opírá o původní operetu, děj je však pozměněn a zasazen do současnosti roku 1960, což znamená, že scény s císařem Františkem Josefem I. chystajícím se na lov odpadly, zato tam mohl někdo přistát s vrtulníkem. A o čem že to celé je?

Na břehu jezera Wolfgangsee v městečku St. Wolfgang v Solné komoře stojí hotel U Bílého koníčka. Hlavní sezóna je v plném proudu, personál má spoustu práce, právě se přivalila vlna odpočinkuchtivých turistů a vrchní číšník Leopold Brandmeyer je tady "organizuje" a zpívá při tom:


Im Weissen Rössl am Wolfgangsee - U Bílého koníčka na Wolfgangsee
da steht das Glück vor der Tür - tam štěstí stojí přede dveřmi
und ruft dir zu: "Guten Morgen" - a volá na tebe: dobré ráno
tritt ein und vergiß deine Sorgen!" - vejdi a zapomeň na starosti.
Und mußt du dann einmal fort von hier - A musíš-li odtud odejít
tut dir der Abschied so weh - rozloučení tě moc bolí
dein Herz, das hast du verloren - neboť své srdce jsi ztratil
im Weissen Rössl am See! - v Bílém koníčku u jezera.

Číšník Leopold je zamilovaný do majitelky hotelu Josefy Vogelhuberové. Ta se však zajímá o berlínského právníka Otto Siedlera, který je zde dlouholetým štamgastem a právě teď je na cestě sem. Továrník Wilhelm Giesecke, kterého ho hotelu málem násilím dotáhla dcera Brigitte (v původní operetě se jmenuje Ottilie), aby si konečně užil trochu volna, nemá právníka Siedlera rád, jelikož prohrál spor s jeho klientem a svým konkurentem Sülzheimerem. Dalšími postavami jsou Sülzheimerův syn Sigismund, který se zamiluje do šišlající dívky Klárky - ta přijela se svým tatíkem, profesorem Hinzelmannem. Seidler by rád ulovil Brigitte, ačkoli za ním běhá Josefa - a z toho je na nervy Leopold... Jednoduché, ale velmi zábavné.

Rok 2013 přinesl moderní pojetí této starosvětské podívané s názvem Im weißen Rössl - Wehe du singst! (Běda, jestli budeš zpívat!). Slečna Ottilie Giesecke z Berlína, která neumí zpívat, byla právě odkopnuta přítelem. A protože nemá nic lepšího na práci, doprovází svého tatíka na krátký výlet do Rakouska k Wolfgangsee. On tam veze urničku s popelem své ženy, protože tam se poznali. Ottilie se diví: "Tati, ty jsi ukradl mámu ze hřbitova?" On řekne: "Zaslouží si něco lepšího."


Sotva dorazí do Solné komory, ihned jim nad hlavami vysvitne slunce jako velmi dramatický přechod ze světa "tam venku" do ráje u jezera. Sluneční paprsky Ottilii oslepí a ona srazí se silnice pana Siedlera, který si tam zrovna spravuje motocykl. Když otec a dcera přijedou k hotelu, řekne ona: "Vypadá to tu jak v Musikantenstadlu, ještě by scházelo, aby někdo začal zpívat." Což se stane. Všichni jsou tu nezvykle srdeční a velmi zdvořilí, a když zanedlouho a z ničeho nic pan Siedler požádá Otilii o ruku, je ona přesvědčená, že se neocitla v hotelu, nýbrž v blázinci u Wolfgangsee. Jediný, s kým si může celkem normálně promluvit, je vrchní číšník Leopold, který má také potíže s láskou, neboť majitelka hotelu Josefa ho nechce vyslyšet a navíc chce hotel prodat...

* * *
Zdroje: