Únor 2016

Já a moje Berta

25. února 2016 v 13:15 Nejznámější písně

Jednou při nakupování - u regálu s jogurty a sýry - vzpomněla si maminka na tuhle říkanku: Já a moje Berta, my jsme z vesnice, Berta krade husy a já slepice. Já říkám, Berto, co vidíš, vem to, já říkám Berto, šlohni to. Já se o ní zmínila v jednom článku a čtenáři mi psali další a další verše, které znali z dětství. Dala jsem je všechny dohromady a výsledkem je tato rozsáhlá komická báseň. Myslím, že kdyby ji někdo zhudebnil a natočil videoklip, byl by to velký hit.


Já a moje Berta, my jsme z vesnice, Berta krade husy a já slepice.
REF: Já říkám: Berto, co vidíš, vem to, já říkám: Berto, šlohni to.
(refrén se opakuje za každým následujícím odstavcem)

Já a moje Berta, šli jsme do krámu, šli jsme si tam koupit kousek salámu.
Na pultě ležel věnec buřtíků, já na Bertu mrk, a už byl v kufříku.

Já a moje Berta šli jsme k holiči, šli jsme se tam kouknout, jak tam holičí.
Jeden pán tam krásné dlouhé vlasy měl, já na Bertu mrk, a už byl plešatej.

Já a moje Berta šli jsme k zubaři, šli jsme se tam kouknout, jak tam zubaří.
Jeden pán tam krásné zlaté zuby měl, já na Bertu mrk, a už byl bezzubej.

Já a moje Berta šli jsme k Vltavě, šli jsme se podívat, jak se tam plave.
Jedna paní jela v krásném parníku, já na Bertu mrk a jela v nočníku.

Já a moje Berta šli jsme k Dunaji, šli jsme se tam kouknout, jak tam plavají.
Jeden pán tam krásné modré plavky měl, já na Beru mrk, a už byl nahatej.

Šli jsme s Bertou, šli jsme do kina, šli jsme se tam kouknout, jak to začíná.
Jeden pán tam seděl v pěknej kravatě, já na Bertu mrk, a už byl nahatej.
Já a moje Berta šli jsme do bio, šli jsme se podívat, jak to chodilo.
Jedna stará paní, brýle sundala, já na Bertu mrk, a už je neměla.

Já a moje Berta šli jsme do bálu, šli jsme se podívat na tu maškaru.
Jeden pán tam tančil v nových lakýrkách, já na Bertu mrk, a už byl v trenýrkách.

Já a moje Berta, chtěli jsme se vzít, chtěli jsme si malý domek opatřit.
Jedna paní měla v okně peřiny, já na Bertu mrk, a už tam nebyly.
Jedna paní spala v posteli, já na bertu mrk, a spala na hnoji.
Jedna paní jela v krásném kočáře, já na Bertu mrk a jela na káře.

Já a moje Berta šli jsme ulicí, Bertu chytli lidi a mě četníci.
Já říkám: Berto, co vidíš, nech to, já říkám: Berto, nech to bejt!

Dolejte řediteli

19. února 2016 v 12:30 Zprávy ze Šlágr TV

V jednom křesle sedí Jana Peterková, ve druhém Karel Peterka (ředitel). Ona předčítá dotazy diváků, on odpovídá. Ona mu také nalévá vodu nebo čaj, aby nebyl dehydrován a dobře se mu mluvilo. Proto se pořad jmenuje Dolejte řediteli.


Divácké otázky jsou nejrůznějšího druhu. Některé jsou praktické: Jak se mohu přihlásit do Šlágr klubu? Jak hlasovat v soutěži Zlatý šlágr? Budete natáčet nějaký pořad v našem městě? Jiné dotazy jsou starostlivé: Kam zmizeli z obrazovky Veselí starci, Kladenská heligonka, skupina Amadeo...? Nebo úsměvné: Proč pan Zmožek nosí triko s obrázkem mého neoblíbeného politika, jak mu to můžete dovolit, pane Peterko? A kdy už konečně přestane Šlágr vysílat tu reklamu, jak tam ten funebrák nabízí pojištění na pohřeb?

Občas se objeví konstruktivní kritika a návrhy na zlepšení. Velmi často posílají diváci pochvalné dopisy. Jsou vděční za to, že Šlágr TV existuje. Pouští si ji každý den, mnohým běží celý den a někteří mají dokonce pocit, že je to uzdravilo. To všechno je moc milé, krásné a úžasné... Někdy se ale stane, že je kritika vyjádřená způsobem, který má k civilizovanému projevu asi tak daleko jako ohlodaná kost k výběrové šunce. Takové pisatele si představuji jako hlavního hrdinu filmu Mrzout. Promiňte, ale nemůžu si pomoct (a omlouvám se Mrzoutovi, protože to byl ve srovnání s těmi výstředníky ještě milej dědula).


Musím říci, že mně nikdo nikdy nenadával. Avšak od té doby, co zde píšu články o Šlágr TV, najdu občas vzkaz, který takto činí. Čtenáři se tu nerozhlédnou, nepochopí, kde se nacházejí, oslovují mě "pane Peterko" nebo "paní Peterková" a pak mi zprostředkují své dojmy, ze kterých mi lezou oči z důlků. Snáším to vcelku trpělivě a nekomentuji to. Jen jednou jsem měla chuť odpovědět na: Jsem rád, že se bavíte, já bych z toho zvracel. poznámkou: Tak to abyste si nachystal kýbl a hadr. Nakonec jsem to neudělala, protože rozvíjet podobné diskuze nemá smysl. Svět je už dost znečištěný - spousta odpadků, splodiny v ovzduší, kyselé deště, světelné znečištění, elektrosmog - proč k tomu všemu přidávat ještě emocionální jed? To se prostě nedělá; nesouhlasí s tím indiáni, co vymysleli Čtyři dohody, a já taky ne!

Z připomínek v Dolejte řediteli za poslední dobu mě fascinovalo zjištění, že si lze stěžovat nejen na to, že vám nezahráli písničku na přání, ale i na to, že vám zahráli - ovšem písničku, která se vám nelíbila! ... Můj tatínek je spíš filozof než komik. Vtip pronese jednou za dva měsíce, ale tomu se pak směju ještě tři týdny poté. Je to klidný člověk, ale ona stížnost na písničku na přání jej tak podráždila, že nechtěl zůstat pozadu. Vznesl tuto závažnou připomínku a žádá, aby byla zjednána náprava okamžitě, neprodleně a nejlíp včera:

Šlágr je dobrá televize, ale eště sem neslyšel, že by tam zahráli
"Když jsme táhli k Jaroměři" a "Tisíckrát pozdravujeme Tebe"!
(Všichni víme, kde ten frk sebral, že jo?)

Zdá se, že každý by chtěl, aby televize Šlágr víc odpovídala právě jeho představám. A já bych toho taky chtěla... Chtěla bych námořnickou čapku, jako má Pepek, sebevědomí jako Michelangelo a literární styl jako Charlotta Brontëová. Ale obávám se, že s tím pan Peterka nic nenadělá. :-)

Mějte se krásně, buďte na sebe hodní a hlavně buďte hodně veselí!