Prosinec 2016

DJ Ötzi

29. prosince 2016 v 7:00 Rakousko

Na návštěvě, hovoří manželé:
On: "Máma se tuhle dívala na film od Pilcherový a celou dobu u toho bečela. Já se tomu divím!"
Ona: "Kdybys nekecal, dyť ty jsi bečel taky!"
Tak nějak ten rozhovor onehdy probíhal... :-) Já taky viděla jeden dojemný film, ale ten byl asi od Lily Schönauerové, jelikož se neodehrával v Anglii, nýbrž v Rakousku. Rodina chovala koně, potřebovali peníze a nakonec (po vleklé duševní trýzni z těžkého rozhodování a minimálně čtyřech reklamních blocích) se rozhodli je prodat. Na scénu přijelo luxusní auto, vylezl nějakej kravaťák a povídá: "Mohli bychom prosím uzavřít ten obchod co nejdříve? Pan Friedle spěchá na vystoupení." A v záběru se objevil DJ Ötzi.

Jeden z nejúspěšnějších zpěváků v německy mluvících zemích Gerhard (Gerry) Friedle (*1971, St. Johann in Tirol) vyrůstal nejprve u pěstounů, potom u prarodičů z otcovy strany (tatínek se jmenuje DJ Anton Friedle). V šestnácti letech odešel z domova a žil několik měsíců bez střechy nad hlavou, vyučil se kuchařem a žije s rodinou v Salzburgu. Má hezkou dcerušku a ženu, která mu pomohla překonat mnohá životní trápení.

V roce 1995 byl objeven při soutěži v karaoke, pracoval pak jako bavič, DJ a zpěvák, nejprve v Rakousku, pak i na Mallorce nebo v Turecku. Na přelomu tisíciletí se objevilo jeho první album nazvané Das Album. Hvězdu z něj udělal hit Anton aus Tirol. Jeho druhé album nebylo doma zpočátku nijak zvlášť úspěšné. V jiných zemích však ano a čtyřicet let starý převzatý song Hey Baby mu přinesl dosud největší úspěch. Bylo to číslo jedna ve Velké Británii, Austrálii a dalších dvaceti zemích. DJ Ötzi se stal prvním rakouským umělcem, který v Británii získal zlatou a platinovou desku. V USA jej hráli na mnohých country stanicích.


Rok 2002 přinesl další velký hit, tedy díky tomu, že Ötzi oprášil osmnáct let let starý kus Live is Life. V Rakousku jim to bylo zase jedno, všude jinde z toho lidi šíleli. Potom bylo pár let ticho po pěšině (větší rozruch byl jen kolem jedné písničky, kterou se zdráhala hrát všechna rádia), než si DJ Ötzi zahrál s Markem Pircherem Sieben Sünden a vrátil se tak se "Sedmi hříchy" na výsluní zájmu. A pak přišel únor 2007 a Ein Stern, den deinen Namen trägt...

"Většina lidí by to viděla jinak, ale on měl štěstí. Právě díky těm špatným věcem. Člověk potřebuje špatné věci, aby se dobral těch dobrých. Vezměte si třeba tu háčkovanou čepici. Na začátku ji při vystoupeních nosil jen proto, aby zakryl své prořídlé vlasy. Nebo vousy: na bradě má jizvu a vousy ji měly zakrýt. Nikdo netušil, že se tohle stane jeho poznávacím znamením. A lidi to na koncerty nosí taky. Je to stejné jako dříve s Heinem. Lidi nosili sluneční brýle a blonďaté paruky. U ostatních špatných věcí se hledá jejich přínos hůře, člověk potřebuje roky, aby jim porozuměl. Třeba ta věc s jeho matkou. Proč ho po narození odložila? Nebo proč kdysi onemocněl rakovinou? Tu ale naštěstí překonal a pak přišel jeho první hit Anton aus Tirol." (Welt.de)

Vánoční koncerty

20. prosince 2016 v 14:00 Na vědomost se dává

Potkala jsem známého, je to jáhen v jedné ze dvou farností ve městě. Spousta lidí se mu svěřuje, že o adventu nestíhají uklízet, nakupovat, péct. O nějakém rozjímání či radostném očekávání svátků nemůže být řeč, protože když se náhodou zastaví a uvědomí si ten klid kolem, mají z toho akorát depresi. Jáhen se divil, já ne. Já totiž také vím, jaké to je, když člověk považuje prosinec za nejhrůzostrašnější měsíc v roce. Ale to už je pryč.


Adventní čas je kouzelný. I přes všechny povinnosti, od kterých člověka ani teď nikdo neosvobodí, nás vybízí, abychom se alespoň na chvíli zklidnili a popřemýšleli... Třeba o tom, co se v našem životě za poslední rok událo. K tomu se úžasně hodí svařené víno, čaj s punčem, vaječný koňak nebo domácí karamelový likér, není-liž pravda? Při pečení cukroví se také krásně rozjímá, když je člověk omámen vůní vanilky, skořice, oříšků, rozinek, rumu... A vánoční koncerty? Tak ty člověka odvádí do úplně jiného světa!

Když chci mít zážitek z velkého vánočního koncertu, musím vyrazit do města. Ale u nás ve vsi je to taky fajn. Týden před Vánocemi tu máme něco, čemu říkáme Zpívání u kaple. Začíná obvykle v pět hodin odpoledne, venku už je tma. V kapli se svítí, vitráže propouští žluté a modré světlo. Stojíme venku a děti ze školy a školky zpívají vánoční písně. Potom nám pan starosta popřeje hezké svátky, rozdává se jablečný koláč a cukroví, v hasičárně se nalévá čaj s punčem (no, možná je to spíš punč s čajem). Je to všechno moc milé.

Ovšem vánoční koncerty mívám i doma, když zapnu rádio. Pouštím si prastarou kazetu České Vánoce nahranou orchestrem Václava Hybše, vánoční CD Semina Rossiho Feliz Navidad a nejnověji i Vianočný darček od Alfonze a Mariána. Všechny ty písničky mi připadají ohromně dojemné.



Karel Peterka

14. prosince 2016 v 14:00 České země a Slovensko

Říká se, že bychom se měli radovat z maličkostí. ... První nadechnutí v chladném, tichém podzimním ránu, když vyjdete ze dveří. Je tak osvěžující! Za mírného šumění se v konvici začíná ohřívat voda, za chvíli už se s divokým bubláním vaří. Zalijete čaj v porcelánovém hrnečku, kuchyni zaplaví ovocná vůně. Okamžik prostý i výjimečný zároveň. Po plotě z dřevěných latěk běží veverka, kde se tady vzala? No řekněte, že je roztomilá? ... A teď řekněte, kdo z nás si takových věcí na své pouti mezi svítáním a večerem všímá? Kdo si alespoň někdy uvědomuje, že existují? A kdo z nás je tak uvědomělý, že je v každém dni skutečně objeví?

Karel Peterka vypráví ve svých textech právě o těch pozoruhodných každodenních maličkostech. A o věcech, které jsou v životě skutečně důležité. Mně zase vyprávěla jedna paní, že jeho televizní stanice jí pomáhá jít dál, že jeho album Život je lepší, než se zdá ji ohromilo, že ji prostě zachránil. Že jsme byly zrovna na hřbitově činilo tu zpověď o to víc dojemnou, ale neprobouzelo beznaděj.

Já si velmi oblíbila album Karla Peterky Ve hvězdách. Jsou tam písničky na dobré ráno i dobrou noc, které mi přináší radost. Ráda poslouchám ty převážně klidné melodie při šálku čaje, když si chci na chviličku odpočinout uprostřed dne. Ale uvítám jejich společnost i při mytí nádobí. Také chtějí být prozpěvovány cestou z nákupu. A rozebírány jako básně ve škole. A tak o nich přemýšlím.

Stačí jenom láska, bez té nelze žít. S tím souhlasím. Když chceš vzhůru, tak ti z kůru anděl podá hůl, když chceš tvořit, a ne bořit, dá ti plný stůl. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Kdo si zpívá rád, dlouho bývá mlád. To věděli už ve starověku a my bychom na to neměli zapomínat. Řekni mi to úsměvem u snídaně ráno... Neznám hezčí písničku, se kterou začít nový den. Kdo mě ovšem postrčil, abych si tohle album koupila, je Marie. Je dokonalá.



.
.
.


.
.
.


.
.
.

Co je KLUBBB3

7. prosince 2016 v 13:23 Hudba (ne)jen lidová

Florian Silbereisen, Jan Smit a Christoff jsou tři kamarádi. A protože spolu chtěli zpívat, založili mezinárodní skupinu KLUBBB3. Tohle zdůrazňují: "Iniciativa vzešla od nás samotných, ne od manažerů z nahrávací společnosti." Posluchačům nabízejí pravý, starý dobrý šlágr. Jsou to jednoduché písničky, které si může zazpívat každý. Záměrně se zříkají moderních vlivů, v textech se objevují obvyklá klišé. Bez ústupků těm, kteří šlágr nemají rádi, nebo těm, kteří ho berou příliš vážně. Ti by si jejich CD kupovat neměli. Všem ostatním přejí klucí hodně zábavy. Producentem a skladatelem jim je Uwe Busse. Jejich první album Vorsicht unzensiert! se objevilo v lednu 2016. Jinak Květoš z Německa, Honza z Holandska a Kryštof z Belgie jsou každý sám za sebe známí už dávno, dávno, dávno...



Zima je tady!

1. prosince 2016 v 13:14 Na vědomost se dává

Jakmile se objeví první sníh, začíná pro mě zima, i kdyby to bylo uprostřed října. Letos mě zastihl v listopadu, když jsem válela těsto na svatomartinské rohlíčky. Na zem se snáší obrovské sněhové vločky, rtuť v teploměru už moc vysoko nešplhá. To pro mě znamená jediné: navlíknout se do svetru, co mi upletla babička, a oslavit, že zima je tady! Jak? Třeba šálkem horké čokolády.

Naliju do plecháčku čtvrt litru smetany, přidám vrchovatou lžíci kakaa, lžičku třtinového cukru, půl lžičky pudinkového prášku a špetku soli. Minutu vařím, pak odstavím z plotny a nechám v té lahodné nedietní lázni rozpustit šedesát gramů dobré hořké čokolády. Jak tak popíjím, přijde mi na mysl, že bych si mohla pustit nějakou hudbu. Co jiného by to však mohlo být na oslavu zimy než Zima od Antonia Vivaldiho?

A zřejmě je potřeba i něco upéct, protože mi vesmír poslal po ujci nejnovější sešit s recepty dr. Oetkera s názvem Kouzlo podzimu a zimy. Jsou tam dobroty na Halloween, pro Barboru, Mikuláše... na celou zimu až do Valentýna. Dá si někdo kringel se šunkou? Nebo crocquembouche s karamelem? No, my u nás na venkově (vidím strýce Františka, jak se tomu výrazu zase směje :-) si dáme makový závin se švestkami a já ho jako správná selka upeču.