Březen 2017

Takeo Ischi

31. března 2017 v 10:00 Německo

Narodil se v březnu 1947 v Tokiu. Zde také strávil dětství a vystudoval strojařinu, aby mohl převzít podnik svého otce. Byl samotář. Ve volném čase se učil hrát na citeru a cimbál. Podle nahrávek Franze Langa se sám naučil jódlovat, tak moc byl šikovný! Nabídli mu, aby se svým uměním vystoupil v japonské televizi.

Jednoho dne odjel Takeo Ischi do Evropy, aby půl roku studoval v Německu. Podnikl výlet do Švýcarska, kde jódloval v nějakém lokálu u piva a dostal angažmá. Potom se mu naskytla příležitost zazpívat před jeho velkým vzorem. Franzl Lang ho vzal pod svá křídla a přivedl ho do pořadu Früh übt sich s Marií Hellwig. A tak Takeo Ischi vešel v německy mluvících zemích ve známost jako jódlující Japonec. Vystupoval v rozhlase a televizi a cestoval s kolegy po různých štacích.

Takeo Ischi byl prý prvním lidovým umělcem, který si ke svojí písničce nechal natočit videoklip. Zde během jódlování obsluhuje pokladnu v supermarketu, mává na nějakém trhu pánvičkami a záchodovými štětkami a hází mezi lidi kartáče na drhnutí nádobí.

Žije s rodinou v obci Reit im Winkl v Bavorsku. Má čtyři syny, Michaela (*1989), Andrease (*1992), Maximiliana (*1994) a Lukase (*2002).




Franzl Lang

23. března 2017 v 13:00 Německo

Zpíval, jódloval a hrál na kytaru. V devíti letech dostal akordeon, který se později stal jeho jeho poznávacím znamením. Vyučil se však nástrojařem. Herec Ludwig Schmid-Wildy ho přivedl do mnichovského divadýlka Theater Platzl zaměřeného na lidovou zábavu. Brzy poté přišla první smlouva na desku. Proslavila ho nahrávka písně Kuckucksjodler. Následovaly četné výstupy v rozhlase a televizi, kde trochu zpíval, ale především jódloval - a to moc dobře, takže si vysloužil přezdívku Jodlerkönig.

V roce 1956 poprvé jódloval ve filmu Salzburger Geschichten, dále se pak objevil ve veldejší roli v Heimatfilmu Der Orgelbauer von St. Marien (1961, zpíval Königsjodler) a jiných (Tanze mit mir in den Morgen 1962, zpíval Lach-Jodler; Drei Liebesbriefe aus Tirol 1962, zpíval Franz noch a Gstanzl).

Ve svých 38 letech zažil Franzl Lang největší úspěch své kariéry s umělou lidovou písní (volkstümliches Lied) Kufsteinlied o tyrolském městečku Kufstein. Píseň zařadili do svého repertoáru mnozí další umělci, např. Heino, Maria a Margot Hellwig, Marianne a Michael, Hansi Hinterseer.

V sedmdesátých letech byl stálým hostem pořadu Lustigen Musikanten na ZDF a dalších pořadů s lidovou hudbou. Nazpíval přes 500 písní, prodal víc jak deset milionů nosičů, obdržel 20 zlatých desek a patří tak k nejúspěšnějším zpěvákům, kteří se kdy živili lidovou hudbou.

Franzl Lang se narodil 28. prosince 1930 v Mnichově, od roku 1954 byl ženatý, měl syna a dceru. Zemřel v 84 letech 6. prosince 2015 v jedné mnichovské nemocnici.




Marilena

16. března 2017 v 14:00 Německo

Kdysi dávno v Musikantenstadlu, v soutěži mladých talentů zpívalo děvče v růžovém dirndlu legrační písničku, kterou si dodnes ráda připomínám (asi proto, že máme stejný vkus):

Gestern war i bei der Oma und do hot sie mi gefragt: - Včera jsem byla u babičky a ona se mě ptala
"Welcher Bua tät dir denn g'fallen?" Drauf hob i zu ihr gesagt: - Jakej kluk by se mi líbil, na to já odpovídala
"I bin da für olles offen. Na, i seh des net so eng. - Tohle já moc neřeším, to se teprv uvidí
Doch es gibt do ene Soche: Ja, do bin i ziemlich streng. - Ale je tu jedna věc, na který to závisí
Er kann groß sei, er kann kloa sei, doch a Lausbua muaß er sei. - Vysokej nebo malej, ale rošťák to být musí
Ob er dick ist, ob er dünn ist, des is völlig einerlei. - Tlustej nebo hubenej, to je mi úplně jedno
Ist er reich, tät des net schaden, ist er arm, is nix dabei. - Bohatej není na škodu, chudej - no a co?
I hob koane b'sondern Wünsche, nur a Lausbua muaß er sei. - Nemám zvláštní přání, ale rošťák to být musí.



Marilena Kirchner (*1997, Fulda) žije s rodiči a bratrem v lázeňské městečku Tann (klimatické lázně) v Hesensku. Tatínek je hudebník. Poprvé stála na jevišti ve čtyřech letech. Učila se hrát na klavír a později také na kytaru. V roce 2008 vyhrála regionální pěveckou soutěž, kde si jí všimli textaři Peter a Gaby Wessely, kteří pro ni napsali výše zmíněnou písničku A Lausbua muaß er sei.

Peter a Gaby jí napsali také písničku Der erste Kuss, se kterou se účastnila 2009 Dětské Grand Prix der Volksmusik v Jižním Tyrolsku. Po několika výstupech v jejím domovském regionu Hesensku byla v červnu 2010 pozvána na velkou kulturní akci Donauinselfest ve Vídni (což je prý největší kulturní svátek v Evropě), kde vystupovala vedle takových hvězd jako Andy Borg, Nik P. či Nockalm Quintett. Tehdy o ní natočili reportáž pro TV KiKA (vysílání pro děti a mládež).

"Potom přišel 7. květen 2011: Musikantenstadl v Poreči, Chorvatsko. Marilena nastupuje za Německo do soutěže mladých talentů s písničkou A Lausbua muaß er sei a vyhrává s 58% hlasů. S největším náskokem, který kdo kdy v této soutěži měl. Tak se přes noc stává známou i v zahraničí a dostává pozvání na vystoupení v Rakousku, Švýcarsku, Itálii i Chorvatsku."

V červenci 2011 se objevilo její první album, jehož vznik podporovali takoví velcí muzikanti jako Uwe Altenried a Gottfried Würcher. Uwe, někdejší umělecký vedoucí skupiny Klostertaler, byl producentem toho alba; Gottfried ze skupiny Nockalm Quintett pro ni složil několik písniček.

V prosinci 2011 obdržela cenu Herbert-Roth-Preis v kategorii mladé sólistky. Tato tradiční cena pro mládež byla odrazovým můstkem pro Floriana Silbereisena, Maxi Arlanda nebo Die Randfichten. V silvestrovském Musikantenstadlu pak vyhrává Stadl-Stern a je to první vítězství pro Německo v soutěži mladých talentů, kde dosud (od roku 2006) vítězili jen Švýcaři (Nicholas Senn, Oesch´s die Dritten, Lisa Stoll, Yasmine-Mélanie).



Hape Kerkeling

8. března 2017 v 10:00 Kdo je

Komik, moderátor, herec, dabér, zpěvák i spisovatel, to všechno je Hans-Peter Wilhelm "Hape" Kerkeling (*1964), který pochází z města Recklinghausen na západě Německa (spolková země Severní Porýní - Vestfálsko). Během školních let byl ministrantem a hudebníkem. Se spolužáky měl kapelu Gesundfutter (řekněme, že to znamená tolik co Zdravý Žrádlo :-) V roce 1984 složil maturitu na Gymnáziu Marie Curie. Po smrti matky se k jeho rodině přistěhovali prarodiče z otcovy strany. Dědečkovi předkové - a s nimi tedy to zvláštní příjmení - pochází z Nizozemí.

Jeho snahy o účinkování v televizi nebyly zpočátku úspěšné, ale což, vždyť mu bylo teprve dvanáct, když žádal o roli ve skeči známého humoristy Loriota a byl odmítnut.

"Už jako dítě jsem měl utkvělou, ničím neopodstatněnou představu hraničící takřka s jistotou, že mě čeká světlo ramp. Opravdu se to rozjelo v roce 1981. Tehdy jsem si řekl: Jako komik potřebuješ materiál. A začal jsem si psát poznámky. Rodina bere moje počínání s rezervou, ale nebrání mu."


Jednou takhle seděl na návštěvě u své kmotry a ona ho upozornila na talentovou soutěž, do které se přihlásil, přestože už bylo týden po uzávěrce. Letěl do Berlína, kde soutěž probíhala před náhodným publikem v jedné hale na výstavišti. Ve všech kategoriích se ocitá mezi vítězi. O jeho humor projeví zájem rádio a později je pozván i do televizní přehlídky talentů Talentschuppen. Je mu sedmnáct let.

"To vystoupení bylo k ničemu, leč já pochopil, že ne rádio, ale televize je mojí parketou."

Dále se účastnil různých talentových soutěží. V roce 1983 vyhrál kabaretní soutěž v Pasově, kde se udělovala cena nazvaná Katova sekyra. Dál vystupoval v rádiu a příležitostně i v televizních pořadech. Jednou ho pozval na svůj komediantský festival velký komik Otto Waalkes. Lidi se nesmáli, ale Otto byl celkem spokojený a tušil, že jeho čas přijde. Potom vzal chudáka kluka na nějakou nóbl narozeninovou oslavu...

"Náhoda tomu chtěla, že mám dík svému výstupu pro takovou příležitost opravdu vhodný oblek: prastarý olezlý černobílý norský svetr, roztřepené džíny a modrožluté cvičky, které jsem už dvakrát za babiččinými zády vytáh z popelnice."

...kde Hape potkal spoustu známých zpěváků a moderátorů a ne všichni se k němu chovali hezky. Dnes se Hape domnívá, že Otto Waalkes "tenkrát položil základní kámen k mé kariéře".

V letech 1989-1991 moderoval Hape Kerkeling německé kolo soutěže Eurovision Song Contest. Ve stejné době se podílel na tvorbě zábavného pořadu Total Normal, který získal řadu ocenění. Roku 1993 se objevil v kinech jeho první film Kein Pardon, který režíroval, kde hrál a byl spoluautorem scénáře. Pro pobavení lidí se navyváděl spoustu nezbedností. Převlékl se za holandskou královnu Beatrix a dorazil na nějakou akci na zámku Bellevue v Berlíně dřív než ona. Nebo: na sjezdu strany CDU se pokusil v převlečení za prodavače zmrzliny naservírovat pohár Angele Merkelové, zrovna když měla projev.

Točil další filmy a pořady pro televizi a nedopřával si moc odpočinku, až toho jednou bylo už příliš a dostavily se zdravotní komplikace. Když se z toho oklepal, rozhodl se v létě 2001 podniknout Svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela na západě Španělska.

"Vzhledem k tomu, že jsem právě prodělal dočasné ohluchnutí i odstranění žlučníku, nastal věru nejvyšší čas přehodnotit mé pozemské pinožení a tedy ten pravý okamžik vykonat pouť. Celé měsíce nepopřát sluchu svému vnitřnímu hlasu, který tělo halasně nabádá dej si pauzu, člověče, nýbrž dál disciplinovaně makat - to se prostě vymstí. Najednou nic neslyšet je fakt strašidelná zkušenost. Frustrace a vztek nad vlastní blbostí dovede dohřát i žlučník a jeden se pak šupem octne na jednotce intenzivní péče s podezřením na infarkt."

Hape se domluví anglicky, francouzsky, holandsky, italsky a španělsky, což mu přišlo na svatojakubské cestě, kde potkával poutníky z celého světa, náramně vhod. S červeným batohem na zádech naťapal asi 630 kilometrů. Vedl si deník, který pak vyšel jako knížka Ich bin dann mal weg (Piper Verlag 2006), česky Tak já teda jdu (Ikar 2009). Je to moc hezké čtení, doporučuji. V Německu se prodalo přes dva miliony výtisků a byla to nejprodávanější kniha roku 2006.


Hape také moderoval taneční soutěž Let´s Dance, provázel diváky šestidílným dokumentem Terra X: Unterwegs in der Weltgeschichte (něco o světových dějinách) nebo třeba propůjčil hlas sněhuláku Olafovi (který sní o letním počasí a má rád vřelá objetí) v animované pohádce Ledové království (také doporučuji). Během kariéry komika vymyslel pro své scénky několik postav, seznamte se s některými z nich:

Evje van Dampen je holandská poradkyně v oblasti partnerských vztahů, fanynka Davida Hasselhoffa, a její motto zní: Láska je práce! práce! práce! Günther Warnke je taxikář, nosí hnědou čepici, kostěné brýle a knír. Pochází z Düsseldorfu. Hannilein je ošklivé děcko se zrzavými vlásky a laclovými gatěmi, které sedí na obrovské židli a komentuje svět dospělých, v ruce svírá hračku a mává s ní kolem sebe.

Nejznámější je však Horst Schlämmer, zastupující šéfredaktor fiktivních novin Grevenbroicher Tagblatt. Obléká se do šedého baloňáku, věčně s sebou tahá jakousi pánskou kabelku a oslovuje lidi, kde se dá, aby s nimi udělal rozhovor. Před každým výstupem si Hape polije ten šedý plášť trochou něčeho ostřejšího, aby zdůraznil Horstův problém s alkoholem. Horst má šedé vlasy sčesané dozadu, knír, staromódní brýle, předkus a pivní břich střední velikosti. Kromě toho je silný kuřák a má zdravotní problémy snad všeho druhu. Při řeči lapá po dechu a chrochtá. Nic z toho mu ovšem nebrání, aby balil hezké holky. Horst Schlämmer má i vlastní film. Jmenuje se Horst Schlämmer - Isch kandidiere! a pojednává o snaze tohoto individua stát se spolkovým kancléřem. Tak to bych ráda viděla!

Zdá se, že Hape Kerkeling je bezedná studnice humoru. A těch ocenění, co za svoji práci dostal, to je neuvěřitelné!




Ella Endlich

1. března 2017 v 10:00 Německo

Jacqueline Zebisch (*1984, Výmar, Durynsko) je divadelní a muzikálová herečka, zpěvačka a někdejší teenagerovská hvězdička. Jejím tatínkem je Norbert Endlich (skladatel, producent) a s maminkou ho roku 1989 následovaly z Výmaru do Berlína. Během školních let chodila na hodiny zpěvu a tance, kromě toho vytvářela s vlastními choreografiemi a performancemi různé videonahrávky v LA, Miami a Londýně pro stanici VIVA. V den svých čtrnáctých narozenin podepsala svoji první smlouvu s nahrávací společností. Podle měsíce svého narození (Juni - červen) si zvolila umělecké jméno Junia.

Její první singl It's Funny přišel na trh v roce 1999, v hitparádě dosáhl na 17. místo, ty další pak byly ještě dál... (My Guy, Who's The Other Woman, Skaterboy). V té době se také vzdělávala v oblasti muzikálu na Musicalstudio Neukölln a dokončila střední školu. Potom začala studovat na Bavorské divadelní akademii (Bayerische Theaterakademie August Everding) a hostovat v různých divadlech. Její taneční vzdělání zahrnuje balet, jazz, hip-hop, modernu, afro a step. Co se zpěvu týká, tak ze studentky se jednoho dne stala učitelkou.

V letech 2005-2009 účinkovala v muzikálech a divadelních hrách a současně už přemýšlela o kariéře zpěvačky. Tehdy se zrodil její styl kombinující pop, šanson a šlágr, s vlastními texty. Pod jménem Ella Endlich zveřejnila na podzim 2009 píseň Küss mich, halt mich, lieb mich, díky níž "dosáhla vysokého stupně popularity" a umístila se na 12. místě v hitparádě, což byl dosud její největší úspěch. Tu melodii pravděpodobně :-) budete znát. Je z pohádky Tři oříšky pro Popelku; složil Karel Svoboda.

V únoru 2016 se účastnila s písní Adrenalin německého kola soutěže Eurovision Song Contest 2016.


"Wenn sie singt, geht die Sonne auf."
(Když zpívá, vychází slunce.)