Listopad 2017

The Kelly Family

25. listopadu 2017 v 16:58 Ostatní Evropa

Jako malá holka jsem se kamarádila s vnučkou naší sousedky Milky Fialové (ano, ta paní se skutečně jmenuje jako ta kravička z reklamy na čokoládu :-) Ona bydlela v Praze, tedy v rozvinuté civilizaci, o prázdninách jezdila na venkov a já se od ní dozvídala, co je zrovna v módě. Četly jsme si třeba příběhy ze série Stopy hrůzy, nebo jiné knížky, z nichž nejvíc se mi líbila Tvrdohlavá Marie o životě Marie Curie-Sklodowské. Ovšem ze všeho nejvíc byla podle mojí kamarádky v módě hudební skupina tvořená devíti dlouhovlasými sourozenci - The Kelly Family, kde kluci měli snad delší vlasy než děvčata. Byla jsem k nim zpočátku velmi nedůvěřivá, protože já a angličtina, to byl boj odjakživa, ale když je vám deset a něco se líbí vaší nejlepší kamarádce, dobrý vztah si k tomu získáte taky. Kamarádka měla nejraději písničku An Angel, já zase When The Boys Come Into Town, protože se tady zpívá i španělsky. I tohle je hudba mého dětství.


O družstevních prodejnách

25. listopadu 2017 v 16:57 Na vědomost se dává

Děda Karel byl můj nejlepší kamarád a vzor. Chtěla jsem dělat všechno, co dělal on. Vstávat brzo ráno, chodit do lesa na houby a na šišky, na zimu sušit křížaly, dívat se na filmy pro pamětníky a na hokej. Každý den snídal pečivo a bílou kávu. Já chtěla taky bílou kávu, ale to prý děti nemůžou, tak jsem se nechala přesvědčit, abych se zatím spokojila s meltou, protože ta chutná podobně. Děda pracoval pro spotřební družstvo Jednota, jezdil s náklaďáčkem po okolí a zásoboval prodejny a restaurace. Proto chodím nejraději nakupovat do družstevních prodejen a stále jsou to pro mě Jednoty, i když jejich názvy za společnou značkou coop jsou dnes mnohem rozmanitější. A protože mě všechno zajímá, musela jsem si o nich zjistit něco víc. Vždyť do stejného obchodu chodila nakupovat známá drbna paní Fuksová a ostatní lidi z vesnice Třešňová z mého oblíbeného seriálu Chalupáři.



Od roku 1844 začala v Anglii vznikat družstva spotřebitelů (consumer cooperatives, zkráceně coop) a velmi rychle se rozšířila do mnoha zemí světa. Na území dnešní ČR byl jako první roku 1847 založen Pražský potravní a spořitelní spolek. Členové, většinou dělníci a drobní řemeslníci, si v družstvu ukládali svoje úspory a za takto vzniklý kapitál bylo nakupováno zboží běžné denní potřeby. Členové pak získávali podíl ze spolkového hospodaření. Ve Švýcarsku, Itálii, Finsku i na Slovensku má coop vedoucí postavení na maloobchodním trhu prodeje potravin a silné postavení má prý rovněž ve Skandinávii, Velké Británii, Japonsku a dalších asijských zemích.

V poválečných dobách i během hospodářských krizí zajišťovala spotřební družstva spravedlivé ceny. Již v roce 1930 existovaly družstevně-privátní výrobky nesoucí název Coop nebo Cooperator. Další družstevní spolky a prodejny nesly název např.: Svornost, Hrádek, Práce, Svépomoc, Vzájemnost, Včela, Konsumní a úsporný spolek, Potravní spolek a výpomocná pokladna. Jim byly nadřazeny a ku pomoci Ústřední svaz konzumních, výrobních a hospodářských družstev, Velkonákupní společnost konzumních družstev či Mezinárodní svaz družstev. Existoval také družstevní časopis Zpravodaj.

Na začátku padesátých let změnily družstevní prodejny název na Jednotu, například Jednota - okresní lidové spotřební družstvo Velké Meziříčí vlastnila prodejny s koloniálním zbožím, zeleninou, mlékem a mléčnými výrobky, masem a uzeninami, pekárenským sortimentem, obuví, papírenským zbožím, tabákovými výrobky, hračkami a textilem, dále devět hostinců, dvě cukrářské a šest pekařských výroben a jeden pobočný velkoobchodní sklad.
"Po roce 1989 došlo k postupnému narovnávání majetkových poměrů a družstva se musela vypořádávat s nastupující zahraniční konkurencí, která stavěla moderní prodejny, zatímco družstva musela udržovat velké množství starších prodejen. Ironií tak je, že za socialismu se stát díval na družstva coby kapitalistický přežitek a nyní jej považuje za přežitek socialistický. V současnosti jsou družstva známá především podporou regionů, kde působí, a prodejem regionálních výrobků. … Jsou zde také zaváděny doprovodné služby pro zajištění co největšího komfortu místních obyvatel. Jde například o finanční služby tipu platba složenek, bezkontaktní platební terminály, dobíjení kreditů, nebo výběr hotovosti. Z dalších aktivit se rozvíjí spolupráce s Českou poštou, farmářské trhy a řada dalších."

Spotřební družstva ČR vystupující pod označením COOP, slaví v roce 2017 170 let od založení prvního družstva na našem území. Jsou nejstarším trvale působícím prodejcem potravin. Svaz českých a moravských spotřebních družstev (Skupina COOP) sdružuje 47 spotřebních družstev, která provozují dohromady téměř 2.900 prodejen.

- - -


Svátek sv. Martina

11. listopadu 2017 v 10:00 Trocha zeměpisu a kulturního dědictví

Sv. Martin z Tours
* kolem r. 316, Sabarie v římské provincii Horní Panonii (dnes Szombathely v Maďarsku)
† 397, Candes (dříve Galie, dnes Francie)
● Patron vojáků, dragounů, koní, hus, kovářů, zbrojířů, koželuhů, krejčích, tkalců, kloboučníků, hostinských, vinařů, mlynářů, bednářů, pastýřů, cestujících, žebráků, zajatců, abstinentů.
● Patron Szombathely, Francie, Buenos Aires, diecézí Stuttgartu a Mohuče, rakouské spolkové země Burgenland a švýcarského kantonu Schwyz.
● Přímluvce za úrodu na polích. Zobrazován většinou jako voják na koni s mečem. Jeden z prvních nemučedníků, kteří byli prohlášeni za svaté. První významný průkopník mnišského života v západním světě. O Martinovi se dochovala spousta věrohodných faktů (životopis byl napsaný rok po jeho smrti) i legend.

Jméno prý dostal po římském bohu války Martovi (v 1. pádu je to Mars). Jeho otec pocházel z Pavie na severu Itálie, byl římským důstojníkem a ve výslužbě se usadil v Panonii. Vzdělání získal Martin v Itálii, kam se rodina přestěhovala. Už jako kluk si přál být křesťanem, ale otec si přál, aby se stal vojákem. V patnácti letech přijali Martina k vojsku, dostal se k císařskému jezdectvu. Své povinnosti vykonával spolehlivě a byl povýšen na důstojníka. Kolem osmnáctého roku života ho přidělili k posádce v dnešním Amiensu ve Francii.

Jedné chladné noci v Amiens, když se vracel do vojenského tábora, potkal u městské brány žebráka, který ho prosil o almužnu. Martin u sebe neměl peníze ani jídlo, a tak alespoň rozťal mečem svůj plášť a polovinu žebrákovi daroval, aby se zahřál. Později se mu ve snu zjevil Ježíš oděný právě do toho kusu pláště a řekl: "Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu." Podle Bible tím Ježíš chtěl říct: "Cokoli učiníš jednomu z mých nejmenších bratří, pro mě jsi učinil."

Martin se nechal pokřtít a požádal o propuštění z vojenské služby, protože jako křesťan by přece neměl bojovat. Bylo mu něco málo přes dvacet. Stal se žákem sv. Hilaria v Poitiers, kde přijal nižší svěcení a stal se prý exorcistou. Chtěl bojovat proti pohanství v rodné Panonii, ale musel odtamtud uprchnout. Žil v Itálii jako poustevník, potom se vrátil do Galie a vytvořil společenství mnichů poustevníku v Ligugé nedaleko Poitiers (kde dodnes najdete zbytky prvního kláštera v Galii, tedy v dnešní Francii). Jeho učitel Hilarius ho přiměl, aby přijal vyšší svěcení a stal se knězem.

Martinovi bylo 56 let, když se stal biskupem v Tours. Někteří autoři uvádí, že "odmítal přepych biskupského sídla", a jiní dodávají, že toto byla pouze představa vytvořená lidmi ve středověku, neboť v Martinově době byla biskupskou rezidencí právě ta chatrč, ve které bydlel. Později přesídlil do Marmoutier, kde vytvořil významné středisko řeholního života.

Zemřel osmého listopadu v osmdesáti letech v Candes na jedné ze svých četných misijních cest, při kterých hlásal slovo Boží a snažil se o zlepšení špatných poměrů na venkově. Martin, "biskup chudých", byl pohřben 11. listopadu v Tours; pohřebního průvodu se účastnilo ohromné množství lidí. Nad hrobem dal jeho nástupce postavit kapli, která se rozrostla na baziliku sv. Martina v Tours. Jeho hrob byl třetím nejnavštěvovanějším poutním místem v Evropě, po Římu a Santiagu de Compostela ve Španělsku (ostatky sv. Jakuba).