Červen 2018

Pozdní jaro přechází v léto

10. června 2018 v 9:05 Dům na vsi

Je úterý 30. května 2017. Vycházím před dům, kde mě rázem obklopí vzduch horký a hustý jako čokoláda se šlehačkou. Ráno přímo tropické. Rtuť v teploměru stoupá během dne překvapivě rychle a nakonec se ustálí na třiceti stupních! Sedět v autě je za takového nečasu za trest. Čekáme na slibovanou bouřku. Mraky v dálce tmavnou a pozvolna se přesouvají pryč. Nad našimi hlavami se stále nic neděje, tedy až na to, že sluneční paprsky se do toho opřely ještě víc a výsledkem je nedýchatelné dusno. Potřebuji se osvěžit, nejlépe vodou s mátovými lístky a citronem. Dostávám ji v modré sklenici s modrým brčkem. Hned první doušek mi dodá novou životní sílu. V tuto chvíli neexistuje na světě větší dobrota než ochucená voda v modré sklenici, vážně.

Doma se ve skleníku paří rajčata, papriky, okurky, salát, ředkvičky, pekingské zelí a vinná réva. Na políčku čekají na spršku brambory, kedlubny, kadeřávek, celer, pažitka, libeček, mrkev, pórek, česnek, cibule, okurky, cukety, dýně a jahody. Nechce se věřit, že v úterý před třemi týdny bylo chladno, obloha ocelově šedá, sesílající nám dolů velké sněhové vločky. Hrozil i přízemní mráz, proto se jahody přikryly plachtou a ve skleníku se ohříval vzduch svíčkami. Narcisy a tulipány venku vydržely, zlatý déšť a hortenzie bohužel ne.

Přestože je mi horko, těším se z tohoto času, kdy pozdní jaro přechází v léto. Včera jsem si udělala první letošní rajčatový salát s olivovým olejem; na tržnici ve městě už se dají koupit celkem chutná rajčátka. Cítím vůni léta, což mě nenechává klidnou, protože už se nemohu dočkat naší vlastní úrody a jídel, která z ní vykouzlím. Já totiž miluji zeleninu a ovoce a italskou kuchyni, která bezvýhradně chápe a naplňuje moji vášeň pro rajčata.

Po čtvrté hodině odpoledne se začalo zatahovat a za dlouhou chvíli líně spadlo pár velkých kapek. To má být všechno? Nakonec jsme se ale dočkali! Přihnala se bouřka, spustil se déšť. Vzduch se úžasně vyčistil, šeříky a pivoňky na zahradě se krásně rozvoněly. A večer bouřka pokračovala. Nebo to už byla jiná? Blýskalo se takřka v jednom kuse, hromy hlučely, dešťové kaply pleskaly o střechu a já za běsnění živlů spokojeně usnula.
***
Je středa 30. května 2018. Nepršelo už několik týdnů a léto vlastně začalo už v polovině dubna. Všechno rozkvétá a dozrává dřív, než jsme tu zvyklí. Na zahradě přibyl ke všemu ostatnímu záhon fazolí. Naše hospodářství se nekontrolovatelně rozrůstá. Čas prvního zavařování se rychle blíží. Třešně a jahody, kompoty a marmelády, už jsou za rohem! Ale nejdřív je třeba dookopat ty plantáže zeleniny. Déšť se nám zatím vyhýbá, ale podle babičky jednou zase přijde a my se na něj musíme připravit. Kdyby někoho zajímalo, co dělá babička právě teď... tak nacpává pytle pískem.



.
.
.
.
.

Pekelnej stroj

10. června 2018 v 9:02 Dům na vsi

Na Vánoce přinesl strejčínek v tašce plné dobrot také půlkilové balení zrnkové kávy. Babička odkudsi vyhrabala elektrický kafemlejnek, jehož datum výroby prý sahá před rok 1960. Daroval jí ho švagr z Chotěboře, který pracoval u firmy ETA, krátce poté, co se oženil, víte? Odtud ta přesně přibližná datace.

Tak jsem do toho kafemlejnku nasypala kávová zrna, brácha to zapnul, po kuchyni nám zavanulo kávové aroma a... Za pár vteřin to vyhodilo hlavní jistič. Chlapi to vzali do dílny opravit (prý zapojit podle dnešních norem či co). Mamka zadělávala na mazanec, babička loupala ořechy na cukroví a já uvařila to málo, co stačil mlejnek nadrtit před tím, než zesnul. Hmm, byla to nádherná vůně, mnohem lepší než ten šrot z obchodu, co dáváme návštěvám; který jsem nedávno ochutnala a zjistila, že to není žádná hitparáda. :-) Ale snad nás trochu omlouvá, že kávě nerozumíme, ježto pijeme hlavně čaj a čistou vodu.

Po obědě přinesl brácha ten pekelnej stroj, jak ho nazval, z dílny a chtěl umlet ještě trochu. Jenže někde ztratil jednu kovovou součástku na pružince. Šel ji hledat zpátky do dílny, a našel ji nakonec na cestičce mezi garáží a slepičím výběhem. Nasypala jsem kafe, on to zapnul. Mlelo to o něco dýl než ráno. Pak se ozvala rána, kterou jsme nečekali, a děsně jsme se lekli, no a z pekelnýho stroje se vyvalil tak příšerně smradlavej dým, že se to ani popsat nedá. Hned jsme otvírali okna a dveře a lapali po dechu. Když se brácha oklepal z toho šoku a pekelnej stroj ohledal, prohlásil znalecky, že prasknul kondenzátor. Rozletěl se na tisíc drobků a zaneřádil celý stůl. To se ale prý dalo čekat, vzhledem k věkovitosti toho stroje, ale koupí se nová součástka a kafemlejnek bude šrotovat zas jako zamlada. Mamka ale používání pekelnýho stroje napříště zakázala. Tak uvidíme, jak to dopadne.


.
.
.
.
.