Pozdní jaro přechází v léto

10. června 2018 v 9:05 |  Dům na vsi

Je úterý 30. května 2017. Vycházím před dům, kde mě rázem obklopí vzduch horký a hustý jako čokoláda se šlehačkou. Ráno přímo tropické. Rtuť v teploměru stoupá během dne překvapivě rychle a nakonec se ustálí na třiceti stupních! Sedět v autě je za takového nečasu za trest. Čekáme na slibovanou bouřku. Mraky v dálce tmavnou a pozvolna se přesouvají pryč. Nad našimi hlavami se stále nic neděje, tedy až na to, že sluneční paprsky se do toho opřely ještě víc a výsledkem je nedýchatelné dusno. Potřebuji se osvěžit, nejlépe vodou s mátovými lístky a citronem. Dostávám ji v modré sklenici s modrým brčkem. Hned první doušek mi dodá novou životní sílu. V tuto chvíli neexistuje na světě větší dobrota než ochucená voda v modré sklenici, vážně.

Doma se ve skleníku paří rajčata, papriky, okurky, salát, ředkvičky, pekingské zelí a vinná réva. Na políčku čekají na spršku brambory, kedlubny, kadeřávek, celer, pažitka, libeček, mrkev, pórek, česnek, cibule, okurky, cukety, dýně a jahody. Nechce se věřit, že v úterý před třemi týdny bylo chladno, obloha ocelově šedá, sesílající nám dolů velké sněhové vločky. Hrozil i přízemní mráz, proto se jahody přikryly plachtou a ve skleníku se ohříval vzduch svíčkami. Narcisy a tulipány venku vydržely, zlatý déšť a hortenzie bohužel ne.

Přestože je mi horko, těším se z tohoto času, kdy pozdní jaro přechází v léto. Včera jsem si udělala první letošní rajčatový salát s olivovým olejem; na tržnici ve městě už se dají koupit celkem chutná rajčátka. Cítím vůni léta, což mě nenechává klidnou, protože už se nemohu dočkat naší vlastní úrody a jídel, která z ní vykouzlím. Já totiž miluji zeleninu a ovoce a italskou kuchyni, která bezvýhradně chápe a naplňuje moji vášeň pro rajčata.

Po čtvrté hodině odpoledne se začalo zatahovat a za dlouhou chvíli líně spadlo pár velkých kapek. To má být všechno? Nakonec jsme se ale dočkali! Přihnala se bouřka, spustil se déšť. Vzduch se úžasně vyčistil, šeříky a pivoňky na zahradě se krásně rozvoněly. A večer bouřka pokračovala. Nebo to už byla jiná? Blýskalo se takřka v jednom kuse, hromy hlučely, dešťové kaply pleskaly o střechu a já za běsnění živlů spokojeně usnula.
***
Je středa 30. května 2018. Nepršelo už několik týdnů a léto vlastně začalo už v polovině dubna. Všechno rozkvétá a dozrává dřív, než jsme tu zvyklí. Na zahradě přibyl ke všemu ostatnímu záhon fazolí. Naše hospodářství se nekontrolovatelně rozrůstá. Čas prvního zavařování se rychle blíží. Třešně a jahody, kompoty a marmelády, už jsou za rohem! Ale nejdřív je třeba dookopat ty plantáže zeleniny. Déšť se nám zatím vyhýbá, ale podle babičky jednou zase přijde a my se na něj musíme připravit. Kdyby někoho zajímalo, co dělá babička právě teď... tak nacpává pytle pískem.



.
.
.
.
.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama