Srpen 2018

Retroden 11-08-2018

21. srpna 2018 v 16:00 Na vědomost se dává

Byli jsme tam minulý rok a letos jsme jeli zase. Rodiče nasedli do Drakouše (který prošel procesem zvaným tuning), já s bráchou do Starouše (který je poctivé retro) a vydali jsme se na cestu do minulosti. Do nedalekého městečka, kde v parčíku za sokolovnou měly sraz retro-automobily, hrála retro-hudba, lidé měli retro-oblečení a roztomilá nemluvňata se vozila ve starých kočárcích. Procházeli jsme se mezi autíčky. Brácha povídal, že "tamhleten naleštěnej hadrák by byl tak za čtvrt melounu" a tomuhle citroenu že se říkalo kachna pro jeho klátivý pohyb při jízdě. Potom jsem nastoupila do retro-autobusu na vyhlídkovou jízdu do sousední vesnice, to byl vážně zážitek století. Ale víc než pro mě asi pro dva hubené kluky, co seděli úplně vepředu. "Pane, co je to, pane?" dožadovali se řidičovy pozornosti a ukazovali na jakýsi hrb na podlaze. "Tam je motor," odpověděl pan retro-řidič. "Pane, ukažte nám ten motor, prosííím." Když jsme se vrátili a vystupovali, kluci si přesedli na jiné sedačky a že pojedou znova.

Drakouš a Starouš

Retro-autobus


Citroen zvaný kachna

.
.
.
.
.
.
.

Hasiči a traktoristi

21. srpna 2018 v 15:55 Na vědomost se dává

Po několika letech se na kopci za dědinou opět sešly dvě velké akce: výstava historických traktorů a závody historických koňských stříkaček. Asi nemusím vykládat, že kvůli přípravám byla dědina vzhůru nohama už týden předem. A pak to v onu poslední červnovou sobotu v jedenáct hodin dopoledne konečně začalo. Kolem našeho domu pod kopcem projel retro-policajt na motorce, což znamená, že se procesí traktorů dalo do pohybu a vydalo se na velkolepou jízdu dolů ke dva kilometry vzdálenému rybníku. Za hlasitého troubení a v oblacích výfukových plynů, samozřejmě. Na traktorech se veze i hodně dětí, některé jsou úplně malinkaté, a všechny mávají jako anglická královna. Z penzionu vylezl kuchař Pepa, aby se podíval na tu parádu. Lufťáci holt dneska budou bez oběda. :-) Traktorista od Pardubic má modrou košili s červenou kravatou. Jiný pán zase retro-oblek. Veze se i jeden malý mops a nechybí ani traktor s povozem, na kterém je stůl a lavice pro celou jednu vysmátou rodinu.


V jednu hodinu odpoledne hraje dechová kapela hymny čtyř národů, které se účastní hasičských závodů: Češi, Slováci, Poláci a Maďaři. Na stožáru ovšem visí ještě vlajka francouzská, prý kvůli jednomu francouzskému traktoru, a vlajka Velké Británie, protože od loňska je členem místního sboru dobrovolných hasičů i jeden pan Skot. Přišel na kopec ve skotském národním kroji a po úvodních projevech zahrál na dudy melodii z filmu Statečné srdce. Jmenuje se Steven Lockhart a pochází z Glasgow. Jestli je to příbuzný Zlatoslava Lockharta, po tom jsem nepátrala. :-)

Jako první závodí domácí, aby se mohli nadále věnovat už jen organizačním povinnostem. Závod sestává z překonání překážkové dráhy, požárního útoku a pivní štafety. Moderátor oznamuje, zatímco šestice našich hasičů v historických uniformách pumpuje vodu do hadic, že tito hoši trénují každý den. A hoši se řehtají jak koně, protože to má k pravdě daleko asi jako Mořské oko k Helské kose, tedy přes celé Polsko.


Než přijede na start ke kádi s vodou další historická stříkačka, hraje dechová hudba. Ovšem ne každý závod probíhá bez problémů. Hasiči z Kaplné sebou po závodě sekli do trávy vyčerpáním. Naštěstí z nemocnice na kraji města ihned dorazil primář Blažej a sestra Ina. Doktor říká (a hrabe přitom v tašce): "Uvidíte taký malý zázrak, ak táto živá voda pomože mojim bratom." Nalil do nich vodu a všichni ožili. Až na jednoho. Na toho musela sestra Ina použít kardiostimulátor (obrovskou palici) a praštit ho do hrudi. Nicméně to nepomohlo. Doktor teda, že mu dá do infúzie pivo. Nic. Tak mu podal "dvadsaťpercentný prírodný zdravotný roztok, volá sa víno". Nic. Zabral až padesátiprocentní přírodní roztok, jakási borovička nebo tatranský čaj, a i poslední kaplnský nebožák vyskočil ze země živ a zdráv. Nato se ozvalo z pódia od dechové kapely: "Bratia Slováci, kdyby vám to oživování někdy nevyšlo, klidně se obraťte na nás, hrajeme také výborně pohřby."

No a zlá nemoc postihla také závod hasičů z Jedousova: zauzlení hadice. Ale vyřešili to rychle. Jiným zase stříkala voda nejen z proudnice, ale i z prostředku hadice. Jeden divák na ně křičí: "Chlapi, máte prokousnutou hadici!" Hasič odpovídá: "To jsou německý hadice." Tím se patrně všechno vysvětluje. Mezi diváky sedí smějící se Polák s červenou vlajkou, má s sebou nějakou sirénu na kliku a dělá rámus. Chodí za ním děti a chtějí si taky zatočit klikou. Některé utečou, protože je vyděsí, že ten pán mluví cizí řečí... No zábavy bylo toho dne spoustu a taky utekla hodně rychle.

.
.
.
.
.
.
.